Antoine de Saint-Exupéry

CITADELA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

CXXIX

Návštěva u mého přítele, jediného skutečného geometra.

Dojímalo mne, jakou pozornost věnuje čaji a ohni, kotlíku a zpěvu vody a potom prvnímu ochutnání ... a potom čekání, neboť aroma se z čaje uvolňuje zvolna. A líbilo se mi, jak byl při tom krátkém rozjímání víc zaujatý čajem než nějakým geometrickým problémem: "Ty, který víš, přesto nijak nepohrdáš pokornou prací ..." On mi však neodpověděl. Teprve potom, když všecek spokojený naplnil naše sklenice:

"Já, který vím ... co tím myslíš? Proč by měl hráč na kytaru pohrdat obřadem čaje jen proto, že ví něco o vztazích mezi notami? Já zase něco vím o vztazích mezí stranami trojúhelníku. Ale přesto se mi líbí zpěv vody a obřad na počest mého přítele krále ..." Zamyslil se a řekl:

"Co vůbec vím ... nemyslím, že by mi mohly mé trojúhelníky mnoho povědět o potěšení z čaje. Ale je možné, že mi potěšení z čaje poví něco o trojúhelnících ..."

"Co říkáš, geometře!"

"Když něco cítím, potřebuji to popsat. Když jsem zamilován do nějaké ženy, budu ti vykládat o jejích vlasech a brvách, o jejích rtech, o jejích pohybech, které jsou hudbou pro srdce. Ale mohl bych o těch pohybech, o těch rtech, brvách a vlasech hovořit, kdyby tu nebyla určitá ženská tvář, kterou skrze ně čtu? Ukazuji ti, v čem je její úsměv sladký. Ale nejdřív tu byl úsměv ...

Nebudu převracet hromadu kamení, abych v nich našel tajemství meditace. Meditace v rovině kamenů nic neznamená. Musí tady být chrám. Pak je mé srdce náhle jiné. A začnu rozjímat nad povahou vztahů mezi kameny ... Nebudu hledat vysvětlení pomerančovníku v zemských živinách. Pomerančovník v rovině zemských živin nic neznamená. Ale když spatřím, jak pomerančovník roste, vysvětlím skrze něj stoupání zemských živin. Nejprve musím pocítit lásku. Nazřít jednotu. Pak začnu teprve rozjímat o stavební hmotě a jejím seskupení. Nebudu však zkoumat stavební hmotu, dokud jí nevládne něco, k čemu bych tíhl. Nejprve jsem nazřel trojúhelník. Potom jsem začal hledat v trojúhelníku zákony čar. I ty sis nejprve zamiloval obraz člověka určité vnitřní horoucnosti. Z něho jsi potom vyvodil svůj obřad, aby tu horoucnost polapil do pasti jako kořist a tím jí pojistil trvání v říši. Ukaž mi sochaře, jenž by se zajímal o nos, ucho a bradu jen pro ně samé. A jaký obřad bys chtěl přikázat, aby měl smysl sám o sobě? A co mohu odvodit z čar, nejsou-li úsečkami trojúhelníku?

Nejprve se poddám nazírání. Budu-li moci, pak to vypovím. Proto jsem nikdy neodmítal lásku. Odmítnout lásku je pouhá domýšlivost. A leckdy jsem ovšem uctíval ženu, která o trojúhelnících nic nevěděla. Zato však daleko lépe než já znala umění úsměvu. Viděl jsi někdy úsměv?" "Jistěže, geometre ..."

"Beze vší námahy dovedla vytvořit z bezvýznamné hmoty, z tkáně své tváře a ze svých řas a úst tak nenapodobitelné veledílo, že když jsi její úsměv spatřil, obklopil tě mír věcí a věčnost lásky. Pak v jediném mžiku, že by ses stačil sotva pohnout, zase své veledílo rozebrala a tys byl náhle v jiné (...)

(......)