Antoine de Saint-Exupéry

CITADELA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

CXXXIII

Jindy na mne zase kdosi přišel s otázkou po spravedlnosti.

"Co je správný čin, to možná vím" řekl jsem, "ale co je spravedlnost, nevím. Je správné, abys byl živen podle své práce. Je správné, aby se ti dostalo v nemoci ošetření. Pokud ses nedopustil zločinu, je správné, abys byl svobodný. Taková samozřejmost však daleko nevede ... Správné je to, co odpovídá obřadu.

Je-li třeba obvázat raněného, vyžaduji na lékaři, aby se plahočil přes poušť třeba po rukou a po kolenou, I kdyby šlo třeba o nevěrce. Neboť tím utvrzuji úctu k člověku. Ale povede-li má říše s říší onoho nevěrce válku, pak pošlu přes poušť vojáky, aby tam rozeseli v slunci jeho vnitřnosti. Neboť tím utvrdím říši." "Nerozumím ti, Pane ..."

"Mám rád, když kováři zpívají písně hřebíků a hledí, jak kvůli hřebíkům ukrást náčiní tesařům. Mám rád, když tesaři hledí, jak kvůli prknům pokazit práci kovářům. Mám rád, když stavitel, který je nad nimi, drží tesaře na uzdě ve jménu hřebíků a kováře ve jménu prken. Z tohoto napětí silokřivek se totiž zrodí loď, a od tesařů, kterým chybí vášeň a mají úctu k hřebíkům, ani od kovářů, kterým chybí vášeň a mají úctu k prknům, nemohu nic čekat." "Chválíš tedy nenávist?"

"Nenávist strávím a překlenu, chválím však lásku. A láska se nesváže ve tvar lodi jinak, než nad prkny a hřebíky." A když jsem poodešel, vznesl jsem k Bohu tuto modlitbu: "Pro tuto chvíli, Pane, musím obě ty protichůdné pravdy přijmout, i pravdu vojáka, který hledá, jak zasadit ránu, i pravdu lékaře, který se snaží léčit. I když nemohu ze své roviny postřehnout jejich klenbový svorník. Nechci však smiřovat horké nápoje s ledovými a vyrábět z nich nápoj vlažný. Nechci, aby se zasazovaly rány nebo aby se léčilo umírněně. Ztrestám lékaře, který odmítne léčit, ztrestám vojáka, který odmítne bojovat. A je mi jedno, jsou-li slova svárlivá. Neboť jen do této pasti, složené z rozličné stavební hmoty, mohu svou kořist chytit v plné jednotě, jednotě, jež představuje člověka určité povahy, a ne jiné. Tápavě hledám tvé božské silokřivky, a protože nemohu vidět, co neleží v mé rovině, říkám, že jsem zvolil rituál svého obřadu správně, jestliže se v něm cítím volný a lehce se mi dýchá. Tak jako sochař, Pane, který zleva trochu zmáčkne hlínu a cítí uspokojení, třebaže by nedovedl říci, proč. Má pocit, že právě tím způsobem obdařil hlínu určitou mocí.

Směřuji k Tobě jako strom, který se rozvíjí (...)

(......)