Antoine de Saint-Exupéry

CITADELA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXII

Zamyslel jsem se především nad velikým zázrakem přerodu a proměny člověka. Neboť byl ve městě jeden malomocný.

"Hle, propast," řekl mi otec.

A zavedl mne na předměstí k jakémusi chudému a špinavému poli. Okolo pole plot a v samém středu pole nízký dům, v němž, odříznut takto od lidí, bydlel malomocný. "Myslíš, že bude křičet zoufalstvím?" řekl otec. "Jenom se dívej, až vyjde ven, jak bude zívat.

Přesně tak, jako člověk, ve kterém zemřela láska. Přesně tak, jako člověk, kterého rozložilo vyhnanství. Neboť ve vyhnanství se člověk nerozdírá, ale chátrá. Sytí se pouhými sny a hraje s prázdnými kostkami. I když má třeba plné břicho. Je však už jenom králem v království stínů. Člověka zachraňuje pouze nutnost," řekl otec. "S jalovými kostkami nemůžeš hrát. Sny tě nemohou uspokojit z toho prostého důvodu, že nekladou odpor. Zbraně, jimiž se člověk ohání v prázdných snech mládí, jsou klamné. Prospěšné je jen to, co klade odpor. Neštěstím toho malomocného není, že hnije, ale právě to, že mu nic neklade odpor. Lenoší tady, uzavřen ve svých zásobách."

Lidé z města se na něj občas chodili dívat. Seskupovali se okolo pole jako cestovatelé, kteří vystoupili na horu a naklánějí se nad kráter sopky. A blednou, když slyší, jak se země pod jejich nohama chystá říhnout. Seskupovali se tady okolo čtvercového pole, na němž žil malomocný, jako kdyby tu bylo jakési tajemství. Ale žádné tajemství zde nebylo.

"Jen si nedělej iluze," řekl mi otec. "Nemysli si, že je ten člověk zoufalý, že v noci nespí a lomí rukama a bouří hněvem proti Bohu nebo proti sobě či lidem. Není v něm totiž nic, jen čím dál větší nepřítomnost. Co by mohl mít společného s lidmi? Teče mu z očí a paže z něho visí jako větve. Z celého města už k němu doléhá pouze vzdálený šum. Život už ho vyživuje jen matnou podívanou. Podívaná nic není. Žít můžeš jen z toho, co přetváříš. Ne však z toho, co je do tebe ukládáno jako do skladiště. Kdyby ten člověk mohl vzít bič a šlehat koně a nosit kameny a pomáhat při stavbě chrámu, žil by. Ale jemu je všechno dáváno."

Mezitím se vytvořil jakýsi zvyk. Obyvatelé dojatí jeho ubohostí sem denně chodili a přes hranici zježenou ostny házeli své obětiny. Malomocný byl náhle obsluhován, obskakován a zdoben jako modla. A vykrmován těmi nejlepšími jídly. A o svátečních dnech mu dokonce hrála na počest hudba. Ale zatím co on potřeboval všechny, jeho nepotřeboval nikdo. Všech statků mohl užívat, ale sám neměl žádné, aby je mohl dát.

"Jako dřevěné modly, které (...)

(......)