Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Širá mi připadala má samota. Žádal jsem si pro svůj lid ticha a pomalého rytmu. A pil jsem z oněch zásob na dně duše a z onoho soužení na vrcholku hory až k hořkosti. Dole pode mnou byla večerní světla města. Ono nesmírné volání, kterým je město až do chvíle, dokud se všichni neshromáždí, jeden s druhým nesejdou a nezavřou se v domech. Viděl jsem, jak se postupně zavírají, podle toho, jak zhasínala okna, a věděl jsem o jejich lásce. I o jejich pocitu prázdna, jenž vzniká, jestliže se láska nesměňuje za něco širšího, než je ona sama.
Poslední osvětlená okna prozrazovala nemocné. Byly tu dva či tři vředy jako hořící svíce. A to světlo v dálce patřilo snad někomu, kdo setrvával nad dílem a nedokázal usnout, dokud nesvázal svůj snop. A v několika dalších oknech bezbřehé a beznadějné čekání. Neboť Bůh svezl svou denní sklizeň a někteří se už nikdy neměli vrátit. Byli tu tedy i lidé podobní hlídkám, obrácení k noci, jako by hleděli v tvář moři. "Hle, svědci života," pravil jsem k sobě, "hledící v tvář neproniknutelnému moři. Na přední stráži. Je nás tu několik, kdo bdíme nad lidmi a hvězdy nám zůstávají dlužný odpověď. Je nás tu několik vzhůru, kdo jsme vsadili na Boha. Je nás tu mezi lenivými několik, kdo neseme břemeno města, vystaveni krutému biči mrazivého větru, jenž padá z hvězd jako studený plášť.
Kapitáni, moji druhové, nadchází pro vás tvrdá noc. Neboť ti ostatní, ti spící, nevědí ničeho o tom, že život je proměna a praskot uvnitř cedru a bolestivý přerod. Je nás tu několik, kdo neseme to břemeno za ně, je nás tu několik, kdo stojí na hranici, kdo stravováni bolestí veslují zvolna ke dni, anebo vyhlížejí jako na stožární hlídce odpověď na své otázky, anebo ještě doufají v manželčin návrat ..." V tu chvíli jsem však pochopil, že úzkost a horoucnost mají společnou hranici. Neboť úzkost a horoucnost nakonec spadají v jedno. Obě jsou pocitem prostoru a šíře. "Bdí tedy se mnou jen horoucní a ti, kdo cítí úzkost." řekl jsem si. "Ti ostatní nechť tedy klidně spí. Oni tvořili ve dne a není jejich posláním stát na přední stráži ..." Město spalo té noci neklidně, neboť za svítání měl jeden muž odpykat jakýsi zločin. Říkalo se o něm, že je nevinný. A městem procházely hlídky, jež měly zabránit aby se shromažďoval dav. Cosi totiž vyhánělo lidi z příbytků a tvořily se hloučky.
A já si říkal: "Ten požár zapálilo utrpení jediného člověka. Ten vězeň v žaláři vyšlehl nade všemi jako pochodeň." Zatoužil jsem ho poznat. Vydal jsem se k vězení. Spatřil jsem je, jak se hranaté a černé rýsuje na pozadí hvězd. Vrata, jež zbrojnoši přede mnou otevřeli, se zvolna otáčela v pantech. Zdi mi připadaly přehnaně tlusté a na okénkách byly mříže. I tady byly temné hlídky, přecházely po chodbách a přes dvůr nebo vyvstávaly před mým krokem jako noční zvěř ... A všude zatuchlý pach a hluboká podzemní ozvěna, kdykoli někdo upustil klíč nebo šel po dlaždicích. Říkal jsem si: "Jak nebezpečný musí být člověk, ten slabý, křehký tvor. kterému dokáže (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky