Antoine de Saint-Exupéry

CITADELA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXVIII

Byl večer, a já opět pozoroval město, jež se rozsvěcovalo. Tu bílou, chvílemi modravou tvář s doutnajícími světly, jimiž byly uvnitř ozářeny příbytky. A rozložení jeho ulic. A ticho, které se v něm počínalo šířit jako v podmořských skalách. A jak jsem tak s obdivem hleděl na kresbu ulic a náměstí a na ty chrámy, rozseté tu a tam jako duchovní sýpky, a na temný šat kopců kolem dokola, město mi náhle připadalo, ačkoli bylo tak plné lidí, jako uschlá rostlina s useknutými kořeny. Jako prázdná sýpka. Už to nebyla živoucí bytost, jejíž každá část nachází ozvuk v druhé, už tady nebylo srdce, jež k sobě svádí krev, aby ji rozlilo zpátky do celé hmoty, už tady nebylo jediné celistvé tělo, které se společně raduje ve dnech svátků a tvoří jedinou píseň. Byli tu jen parazité usazení v cizích ulitách, každý sám pro sebe ve vlastním vězení, a nikdo nespolupracoval. Už to nebylo město, ale jen skořápka města, plná mrtvých, kteří se považovali za živé. Řekl jsem si: "Hle strom, který uschne. Hle plod, který shnije. Hle krunýř, skrývající mrtvou želvu." A bylo mi zřejmé, že město potřebuje novou mízu. Aby se všechny větve opět spojily s kmenem, který je vyživuje. Aby se sýpky a cisterny opět naplnily zásobami ticha. A že to musím být já. Kdo jiný by měl milovat lidi?