Antoine de Saint-Exupéry

CITADELA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXIX

Stejně tomu bylo s hudbou, kterou jsem poslouchal, a které oni nemohli rozumět. A vyvstal přede mnou tento prostý rozpor: buďto jim poskytneš písně, jimž rozumějí

--- a neučiní žádný pokrok ---, buďto je budeš učit védě, kterou chápou --- a nic tím nezískají ---, buďto je spoutáš zvyky, jež u nich trvají už tisíc let, a nebude v nich pak strom, který by rostl a vytvářel plody a nové květy --- ale bude v nich zato klid modlitby, moudrost a spánek v Bohu

---, nebo se naopak zaměříš k budoucnosti a budeš je postrkovat a znepokojovat a nutit je, aby své zvyky opustili

--- a brzy povedeš jen stádo vystěhovalců, z nichž se vytratilo dědictví. Armádu věčných kočovníků, která se nikdy nikde neusadí.

Každý vzestup je však bolestný. A každá proměna je bolest. Nemohu proniknout do hudby, pokud mi nejdřív nezpůsobí bolest. Neboť hudba je beze všech pochyb právě plodem mé bolesti a já nevěřím v ty, kdo se těší ze sklizně nashromážděné jinými. Nevěřím, že stačí poskytnout dětem člověka koncert, báseň či přednášku, aby byly hned blažené a opojené láskou. Neboť člověk, toť zajisté schopnost k lásce, ale též k bolesti, A k nudě. A k špatné náladě, zachmuřené jako deštivé nebe. Dokonce ani ti lidé, kteří mají pro báseň cit, nežijí jenom v radosti z básně, neboť jinak by nikdy nevypadali smutní. Uzavřeli by se do básně a plesali by. Celé lidstvo by se uzavřelo do básně a plesalo by a už by nemuselo tvořit člověk je však uzpůsoben tak, že se raduje jen z toho, čemu dává tvar. Že může báseň vychutnat, jenom když se k ní povznese. Tak jako krajina, spatřená z vrcholku hor, zakrátko v srdci zvětrá, neboť má smysl jen tehdy, je-li vytvořena z únavy, z určitého rozpoložení svalů, a když sis odpočinul a prahneš po další chůzi, začne tě náhle nudit a nemá ti už co dát, stejně je tomu s básní, pokud se nezrodila z tvého úsilí. I báseň jiného člověka je totiž zas jen plodem tvého úsilí, tvého vnitřního vzestupu. A plné sýpky vytvářejí pouze lenivce bez lidské hodnoty. Po lásce nemohu sáhnout, jako by byla kdesi v zásobě: je to především práce mého srdce. Nijak mne nepřekvapuje, že tolik lidí nechápe, co je to panství, chrám, anebo báseň či hudba, a že se před ně posadí a říkají: "Co je tu jiného, než větší nebo menší množství rozličného? Není tu nic, co by bylo hodno mi vládnout." Jsou to lidé takzvaně rozumní, skeptičtí a plní ironie, která pochází z darmochleba, a ne z člověka. Lásku ti neposkytuje určitá tvář jako dar, stejně jako ta šťastná pohoda nebyla v krajině, nýbrž v tvém stoupání vzhůru. V tom, že jsi zmohl horu. Že jsi zakotvily nebi.

Stejně je tomu s láskou. Že by ji člověk mohl potkat, je pouhá iluze, neboť lásce je třeba se učit. Klame se ten, kdo bloudí životem, aby se nechal dobývat, kdo zná jen citové vzrušení z krátkých vznětů a doufá, že potká onu velikou horečku, která ho zapálí pro celý život. Jeho srdce dosáhne jen chabého vítězství, neboť je duševně chudý a zmohl jen maličký pahorek.

Stejně tak nelze spočinout v (...)

(......)