Antoine de Saint-Exupéry

CITADELA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XLIII

A to, co ti chci teď říci, je stejné tajemství. Celá tvá minulost není nic jiného než zrození, stejně jako je tomu až dodnes s děním v říši. A něčeho tu litovat je stejně absurdní, jako kdyby chtěl člověk litovat, že se nenarodil v jiné době, nebo že je malý, když je velký, nebo že se nenarodil v jiné končině, a nacházet pak v onom nesmyslném snění neustálý důvod k beznaději. Jen blázen si láme zuby na minulosti, která je skončená a pevná jako balvan žuly. Přijmi tento den, jak ti je dán, a nepotýkej se s tím, co nelze napravit. Mluvit o nenapravitelném nemá význam, neboť takové je vše, co minulo. A protože neexistuje dosažený cíl, ani skončený cyklus ani uzavřené období, leda pro historiky, kteří takové dělení vymýšlejí, jak můžeš vědět, že bys měl určitého kroku litovat, když ještě nedošel a nikdy nedojde --- cíle? Vždyť smysl věci naprosto nespočívá v hotové sklizni, z níž jsou živi lenivci, nýbrž jen v zápalu přerodu, v zápalu chůze či touhy. A tak ten, kdo byl poražen a znovu sbírá síly, je pro mne větším vítězem než ten, kdo se těší ze včerejšího vítězství jako lenivec ze sklizně, a spěje už jen k smrti.

K čemu mám tedy směřovat, řekneš, když cíle nemají význam? A já ti prozradím to velké tajemství, které se skrývá pod obyčejnými, prostými slovy, to tajemství, jemuž mne během života postupně naučila moudrost: že připravovat budoucnost znamená vytvářet přítomnost. A že ti, kdo se ženou za dalekými obrazy, plody své fantazie, marní své síly v utopii a snění. Jediná pravá fantazie je ta, jež dešifruje přítomnost z jejích jednotlivých nesourodých aspektů a z její rozporuplné mluvy. Když se vsak necháš unést pošetilým a prázdným sněním o budoucnosti, jsi jako člověk, který si představuje, že může vymyslet pilíř a vybudovat nové chrámy jen libovůlí pera. Kde by pak potkal nepřítele? A když ho nepotká, skrze koho vytvoří sama sebe? V odporu k čemu dá svému pilíři tvar? Pilíř nabývá na pevnosti právě tím. jak se v průběhu pokolení střetá se životem. Ani samotný tvar nemůžeš jen vymyslet, ale vyhladíš ho až užíváním. Takto se rodí velká díla a říše. Vždycky je tu jen přítomnost, které je třeba dát řád. Proč se o tom dědictví dohadovat? Předvídat budoucnost není tvou věcí, máš ji však umožnit.

A protože se ti přítomnost nabízí jako materiál, práce budeš mít dost. Já sám vytvářím přítomnost tím, že toto seskupení ovcí, koz, ječmenných polí, příbytků a hor nazývám panstvím či říší a tím z nich vydobývám cosi, co zde nebylo a co já nazývám jedním a prostým, neboť kdyby se toho dotkl rozum, zničí to, aniž to pozná. Stejně jako když stoupám na hřeben a námahou svalů dávám krajině řád a smím pak pohledět v onu sladkou modř, v níž jsou města podobna vejcím v hnízdech polí, a není to více ani méně pravdivé než města viděná jako lodě či chrámy, ale prostě jen jiné. A osud lidí se takto může stát potravou mé blaženosti.

Proto si pamatuj, že pravá tvorba nikdy není proroctvím o budoucnosti, honbou za chimérou a utopií, nýbrž že to (...)

(......)