Antoine de Saint-Exupéry

CITADELA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

LI

A přicházeli ještě větší hlupáci a uváděli důvody a pohnutky a krásné argumenty. Ale já jsem se jim smál, protože vím, že řeč jen označuje, ale neuchopuje, že slova sice ukazují pochod myšlenky, ale nemohou ji zbrzdit ani podepřít.

"Ten vojevůdce neuposlechl mých rad," vysvětloval mi jeden, "a říkal jsem mu přece, jak to v budoucnu dopadne ..."

Ano, snad se mu toho dne stalo, že vítr jeho slov náhodou přinesl obrazy, kterým se potom budoucnost ráčila podobat --- tak jako jindy mu zase přinesl obrazy jiné, protože každý pověděl všechno. Je však jisté, že generála, který by rozestavil vojsko, zvážil své možnosti, odhadl vítr, poslechl si spícího nepřítele a uvážil sílu probuzeného vojska a pak jen kvůli směšnému, rozumářskému větru slov, který zavál na pět minut z úst zahálčivého chodce, změnil své plány, přemístil kapitány, obrátil pochodující armádu jinam a začal svádět bitvy nazdař bůh, že takového generála sesadím a zavřu do žaláře a nebudu se ani namáhat, abych ho živil.

Miluji člověka, který svým každým pohybem jako by hnětl chléb, člověka, který přijde a řekne:

"Cítím, že kdybys poručil, muži by ochotně ustoupili. Ale jsou také schopni se vzmužit, jenom kdybys jim zatroubil fanfárou těch slov. Mají citlivé uši. Slyšel jsem je spát a jejich spánek se mi nijak nelíbil. Viděl jsem je, jak se probouzejí a jedí ..."

Miluji toho, kdo zná tanec a také tančí. Jen v tom je pravda. Chceš-li svést, musíš vzít věc za svou. I vraždu musíš vzít za svou, abys jí byl schopen. Napřeš meč proti meči a ocel se míhá proti oceli. Viděl jsi někdy, aby rozumoval ten, kdo bojuje? Kde by vzal k rozumování čas? A sochař? Pohleď na jeho prsty, jak v hlíně tančí, jak nyní jeho palec opravil stopu ukazováku. Zdánlivě v odporu k ní, ale jen zdánlivě, neboť jen slovo cosi označuje, ale vně slov rozpory neexistují. Život není ani prostý ani složitý, ani jasný ani temný, ani rozporuplný ani vnitřně jednotný. Život prostě je. Pouze řeč sama ho pořádá nebo komplikuje, osvětluje či zatemňuje, vtiskuje mu rozporuplnost či jednotu. A učiníš-li jeden krok doprava a jeden doleva, ještě tu nemusí být dvě protichůdné pravdy, nýbrž jedna jediná pravda (...)

(......)