LI
A přicházeli ještě větší hlupáci a uváděli důvody a pohnutky a krásné argumenty. Ale já jsem se jim smál, protože vím, že řeč jen označuje, ale neuchopuje, že slova sice ukazují pochod myšlenky, ale nemohou ji zbrzdit ani podepřít.
"Ten vojevůdce neuposlechl mých rad," vysvětloval mi jeden, "a říkal jsem mu přece, jak to v budoucnu dopadne ..."
Ano, snad se mu toho dne stalo, že vítr jeho slov náhodou přinesl obrazy, kterým se potom budoucnost ráčila podobat --- tak jako jindy mu zase přinesl obrazy jiné, protože každý pověděl všechno. Je však jisté, že generála, který by rozestavil vojsko, zvážil své možnosti, odhadl vítr, poslechl si spícího nepřítele a uvážil sílu probuzeného vojska a pak jen kvůli směšnému, rozumářskému větru slov, který zavál na pět minut z úst zahálčivého chodce, změnil své plány, přemístil kapitány, obrátil pochodující armádu jinam a začal svádět bitvy nazdař bůh, že takového generála sesadím a zavřu do žaláře a nebudu se ani namáhat, abych ho živil.
Miluji člověka, který svým každým pohybem jako by hnětl chléb, člověka, který přijde a řekne:
"Cítím, že kdybys poručil, muži by ochotně ustoupili. Ale jsou také schopni se vzmužit, jenom kdybys jim zatroubil fanfárou těch slov. Mají citlivé uši. Slyšel jsem je spát a jejich spánek se mi nijak nelíbil. Viděl jsem je, jak se probouzejí a jedí ..."
Miluji toho, kdo zná tanec a také tančí. Jen v tom je pravda. Chceš-li svést, musíš vzít věc za svou. I vraždu musíš vzít za svou, abys jí byl schopen. Napřeš meč proti meči a ocel se míhá proti oceli. Viděl jsi někdy, aby rozumoval ten, kdo bojuje? Kde by vzal k rozumování čas? A sochař? Pohleď na jeho prsty, jak v hlíně tančí, jak nyní jeho palec opravil stopu ukazováku. Zdánlivě v odporu k ní, ale jen zdánlivě, neboť jen slovo cosi označuje, ale vně slov rozpory neexistují. Život není ani prostý ani složitý, ani jasný ani temný, ani rozporuplný ani vnitřně jednotný. Život prostě je. Pouze řeč sama ho pořádá nebo komplikuje, osvětluje či zatemňuje, vtiskuje mu rozporuplnost či jednotu. A učiníš-li jeden krok doprava a jeden doleva, ještě tu nemusí být dvě protichůdné pravdy, nýbrž jedna jediná pravda setkání. A pouze tanec se snoubí se životem. Lidé, kteří místo bohatství srdce nabízejí logicky uspořádané důvody a nejdřív debatují, aby pak jednali podle rozumu, takoví lidé nikdy nedojdou k činu, neboť přijde ještě obratnější řečník a proti jejich vývodům postaví argumenty ještě lepší a oni, až je rozváží, postaví proti nim ještě zas lepší, po jednom obratném advokátu přijde další, ještě obratnější, a tak to půjde navěky. Neboť jediné dokazatelné pravdy jsou pravdy minulosti, a ty jsou zřejmé především proto, že tu jsou. Chceš-li vysvětlit rozumem, proč je to a to dílo velké, dokážeš to. Neboť to, co chceš dokázat, předem znáš. Do této oblasti však tvorba nespadá. Nabídni počtáři kameny, a chrám ti přesto nepostaví. Tvoji rozumní technici se nad každým tahem dohadují jako nad šachy. Koneckonců i připustím, že jejich tah bude jistý (ačkoli pochybuji i o tom, neboť při hře v šachy hraješ s prostými prvky, kdežto životní problémy odměřit nelze. Bude-li tady nízký a zároveň marnivý člověk a jeho nectnosti se dají z nějakého důvodu do křížku, můžeš snad vypočítat, co z toho dvojího zvítězí, zda nízkost nebo marnivost?). Dejme tomu, že tedy bude jeho tah jistý. Ale zapomněl na život. Při hře v šachy nepohne protivník figurkou, dokud ty nepohneš svou. Všechno se tady děje mimo čas a čas tu nevyživuje strom, aby rostl. Hra v šachy je jako vyvržená z času. Kdežto život je organismus, který se vyvíjí. Organismus, a ne sled příčin a následků --- i když v něm třeba dodatečně ten sled nacházíš, abys ohromil své žáky. Neboť příčina a následek jsou pouze odlesky jiné schopnosti: zvládnutí tvorby. V životě na tebe protivník nečeká. Než pohneš figurkou, učiní dvacet tahů. Tvůj vlastní tah je potom nesmyslný. A proč by také čekal? Čeká snad tanečník? Je svázán se svým protivníkem a tím ho ovládá. Dobře vím, že ti, kdo pěstují jen rozum, přijdou pozdě. Ve své říši proto připouštím k vládě jen toho, kdo ke mně vstupuje s pohyby, jež se navzájem korigují, takže mohu poznat, že hněte těsto, které se pod jeho prsty spojí. Takový člověk je pro mne trvalý, kdežto ten druhý je životem nucen, aby svou logiku budoval neustále znovu.
i PDF 
.