LXVIII
Obléhali otce:
"Na nás je, abychom vládli lidem. My známe pravdu."
Tak hovořili vykladači říšských geometrů. Otec odpovídal:
"Vy znáte pravdu geometrů ..."
,.A co má být, což ta snad není pravdou?"
"Není" odpovídal otec.
"Znají pravdu svých trojúhelníků," řekl mi. "A jiní znají pravdu chleba. Když těsto dobře neuhněteš, nenakyne.
Máš-li pec příliš horkou, spálí se. Je-li příliš chladná, těsto je mazlavé. Třebaže však z jejich rukou vychází chléb pěkně chřupavý, do jakého se s chutí zakousneš, nežádají na mně, abych je nechal vládnout v říši."
"Pokud jde o vykladače geometrů, máš snad pravdu. Jsou tu však dějepisci a kritikové. Ti, kdo vyložili lidské jednání.
Ti člověka znají."
"Vládu v říši svěřím tomu." řekl otec. "kdo věří v ďábla, je-li takový člověk nějakou dobu vychováván, dost dobře se nakonec vyzná v temnotách lidského jednání. Tam však, kde jsou vykládány vztahy mezi čarami, nemá ďábel zajisté co dělat. Od geometrů nemohu čekat, že by mi ve svých trojúhelnících ukázali ďábla. Trojúhelníky jim nijak nepomohou, aby se naučili vést lidi."
"Tvá řeč je nejasná," namítl jsem, "cožpak snad věříš v ďábla?"
"To ne," odvětil otec. Dodal však:
,.Co to znamená, věřit? Věřím-li, že v létě dozrává ječmen, neřekl jsem lim nic, co by bylo nějak plodné či sporné, neboť jsem prostě nazval létem ono období, kdy zraje ječmen. Stejně i další roční doby. Zachytím však zároveň vztahy mezi nimi, poznám-li například, že ječmen dozrává dříve než oves, pak v tyto vztahy uvěřím, neboť jsou. Na věcech jimi spjatých mi však nezáleží: byly mi pouze sítí k polapení kořisti." A ještě dodal:
"Stejně je tomu u sochy. Nebo snad myslíš, že sochař chce hlavně ukázat, jak vypadají ústa, nos či brada? Jistěže nechce. Jde mu o to, zachytit ozvuk jedné věci v druhé, ozvuk. jímž je například lidská bolest. A tento ozvuk pak může dát uslyšet i tobě, neboť neobcuješ s věcmi, ale s uzly, jež věci svazují."
"Jen divoch věří," řekl ještě, "že tón je v bubnu. A klaní se bubnu. Nebo že je v paličkách, a klaní se paličkám jiný zase věří, že tón spočívá v síle jeho paže, a hned ho vidíš, jak se tou paží rozhání celý pyšný. Ty však víš, že tón nespočívá v bubnu ani v paličkách či paži. a nazveš pravdou bubeníkovo bubnování.
Odmítám postavit do čela říše vykladače geometrů, neboť je pro ně modlou to, co pouze sloužilo k stavbě, a klaní se kamenům, aby uctili moc chrámu, který v nich probouzí pohnutí. Chtěli by vládnout lidem, a znají jen pravdu trojúhelníků."
Já však zesmutněl:
... Takže pravdy nikde není," řekl jsem. "Dokážeš-li mi pověděl," vysvětlil mi otec s úsměvem, "na jakou touhu po poznání je odmítána odpověď, pak i já zapláču nad nedokonalostí, jež nás svazuje. Avšak není mi jasné, co jsi chtěl vlastně uchopit. Kdo čte milostný dopis, cítí se naplněn, ať vypadají inkoust a papír jakkoli. Nehledal lásku v inkoustu a papíře."
i PDF 
.