Antoine de Saint-Exupéry

CITADELA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

LXXII

O mé návštěvě u spící hlídky.

Je správné, aby byl takový voják ztrestán smrtí. Vždyť na jeho bdělosti závisí poklidný spánek tolika lidí, spánek, během něhož tě život vyživuje a skrze tebe trvá dál jako tep moří v hlubinách zapomenuté zátočiny. I chrámy, uzavřené nad svým posvátným bohatstvím, zvolna posbíraným jako meči, i všechen ten pot. údery dláta a rány kladivem, svezené kameny, oči, vyčerpané hrou jehly ve zlatých látkách, aby jim daly rozkvést, i jemné uspořádání věci podle vynalézavosti zbožných rukou, l sýpky plné sklizně, s níž bude sladko přestát zimu. I posvátné knihy v sýpkách moudrosti, kde odpočívá lidský vklad, l nemocní, jejichž smrt bude lehká, neboť jsou okolo nich známé, blízké tváře, a oni umírají v klidu a skoro nepozorovaně, jako by prostě jen předávali dědictví. Vojáku, vojáku na hlídce, v tobě je smysl hradeb, toho pouzdra, jež chrání křehké tělo města, aby se nerozdrolilo, neboť stačí jediná trhlina a tělo ztratí všechnu krev. Přecházíš sem a tam, vystaven neklidu pouště, která si chystá zbraně a znovu a znovu na tebe naléhá jako rozbouřená vlna a ohrožuje tě a současně i hněte a utužuje. Neboť to, co tě pustoší, i to, co tě buduje, nelze od sebe oddělovat. Týž vítr tesá duny a zas je zahlazuje, táž vlna formuje útes a zároveň ho vyhlodává, totéž násilí tvou duši vytesá či otupí, táž práce ti pomáhá žít a současně ti v žití brání, táž naplněná láska ti dává pocit dovršení i prázdnoty. Nepřítel, to je tvůj vlastní tvar, neboť tě nutí, aby ses ve svých hradbách vybudoval, stejné jako lze říci, že moře je nepřítelem lodi. neboť je hotovo ji pohltil, a loď je v první řadě zápas s mořem, ale lze také říci. že moře je pro loď hradbou a hranicí a tvarem, neboť právě vlny brázděné lodní přídí postupně v průběhu generaci vytesaly kýl, aby byla jeho plavba harmoničtější, a tím ho ustavily a dodaly mu krásy. I o větru, který rve plachty, lze říci, že je zároveň ztvaroval do podoby křídla. Nemáš-li nepřítele, pak nemáš ani tvar a míru. A čím by byly hradby, nebýt hlídky?

Když voják na hlídce usne, město je pojednou nahé. A proto když ho přistihnou, chopí se ho a uspí ho navždy. A tento voják spal, s hlavou opřenou o plochý kámen a pootevřenými ústy. Jeho tvář byla tváří dítěte. Pušku tiskl dosud k tělu, jako by si odnášel do snu hračku. Při pohledu na něj mne jal soucit. Za horkých nocí mám soucit s lidskou křehkostí.

Vy křehcí vojáci na hlídce, to vás uspává barbar. Zmocnila se vás poušť a brány, které jste nechali dokořán, se v tichu zvolna kývají v promazaných veřejích, aby to město mohlo být oplodněno, neboť je vysílené a potřebuje barbara. Vojáku, který spíš. Ty přední hlídko nepřítele. Už nyní dobytý. Neboť tvůj spánek znamená, že už nepocházíš z města a že už nejsi pevně svázaný a trvalý, nýbrž hotov k proměně a připraven k oplodnění. (...)

A nemáš nic, co by ti vládlo, krom desátníka, jehož příkazům podléháš. A pokud o sobě pochybují desátníci, nemají čeho být poslušní, krom četařů, jejichž (...)

(......)