Antoine de Saint-Exupéry

CITADELA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

LXXVI

Postřehl jsem, že je neplodné sledovat v sousedově říši fakta, stav věcí, instituce, předměty, a jedině plodné že je, sledovat tíhnutí. Neboť budeš-li ty sám chtít poznat mou říši, půjdeš za kováři a spatříš je, jak zhotovují hřebíky, jak jsou pro ně zapáleni a jak si o nich zpívají písně. Půjdeš za dřevorubci a spatříš je. jak kácejí stromy, jak jsou pro kácení stromů zapáleni a jak triumfují, když dojde k oné slavné chvíli a ve stromu to prvně zapraská, až se pak začne v celém svém majestátu naklánět k zemi. A kdybys navštívil hvězdáře, spatřil bys, jak se zápalem pozorují hvězdy, a jak mají uši jen pro mlčení hvězd. A každý z nich se skutečně za takového i má. A když se tě pak zeptám: "Co se v mé říši děje? Co se v ní zítra zrodí?" Odpovíš: "Lidé budou kout hřebíky, kácet stromy a pozorovat hvězdy, a bude tam tedy hodně hřebíků, hodně dřeva a hvězdářských pozorování." Ve své krátkozrakosti jsi totiž nepoznal, že se tu buduje loď.

A nikoho z těch lidí by jistě nenapadlo říci: "Zítra se nalodíme na moře." Každý z nich si myslí, že slouží jen svému bohu, a neumí ti ve své neobratné řeči zazpívat o tom bohu všech bohů, kterým je loď. V tom je však plodnost lodi, že se pro kováře mění v lásku k hřebíkům. Daleko lépe bys byl odhadl budoucnost, kdyby ses byl nad tu různorodou směsici povznesl a uvědomil si ono líhnutí k moři, kterým jsem obohatil duši svého lidu. Pak bys tu plachetnici spatřil, potom bys viděl, jak se ta směsice hřebíků, prken a kmenů pod vládou hvězd pozvolna v tichu utváří a sjednocuje, podobna cedru, který vysává ze skály živiny a soli, aby je nastolil v světle,

Toto tíhnutí, jež směřuje k zítřku, poznáš z jeho nepotlačitelných účinků. Nelze se v něm totiž zmýlit: kde může, všude se ukáže. Tak jako tíhnutí k zemi, jež poznám podle toho, že i když pustím kámen z ruky na sebekratší okamžik, vždycky hned spadne dolů.

Když potkám člověka, který se prochází a směřuje k východu, nemohu jeho budoucnost předvídat. Neboť po stu krocích, kdy už si budu myslet, že se té cesty pevně drží, se může otočit a vyvést mě z omylu. Ale (...)

(......)