LXXVI
Postřehl jsem, že je neplodné sledovat v sousedově říši fakta, stav věcí, instituce, předměty, a jedině plodné že je, sledovat tíhnutí. Neboť budeš-li ty sám chtít poznat mou říši, půjdeš za kováři a spatříš je, jak zhotovují hřebíky, jak jsou pro ně zapáleni a jak si o nich zpívají písně. Půjdeš za dřevorubci a spatříš je. jak kácejí stromy, jak jsou pro kácení stromů zapáleni a jak triumfují, když dojde k oné slavné chvíli a ve stromu to prvně zapraská, až se pak začne v celém svém majestátu naklánět k zemi. A kdybys navštívil hvězdáře, spatřil bys, jak se zápalem pozorují hvězdy, a jak mají uši jen pro mlčení hvězd. A každý z nich se skutečně za takového i má. A když se tě pak zeptám: "Co se v mé říši děje? Co se v ní zítra zrodí?" Odpovíš: "Lidé budou kout hřebíky, kácet stromy a pozorovat hvězdy, a bude tam tedy hodně hřebíků, hodně dřeva a hvězdářských pozorování." Ve své krátkozrakosti jsi totiž nepoznal, že se tu buduje loď.
A nikoho z těch lidí by jistě nenapadlo říci: "Zítra se nalodíme na moře." Každý z nich si myslí, že slouží jen svému bohu, a neumí ti ve své neobratné řeči zazpívat o tom bohu všech bohů, kterým je loď. V tom je však plodnost lodi, že se pro kováře mění v lásku k hřebíkům. Daleko lépe bys byl odhadl budoucnost, kdyby ses byl nad tu různorodou směsici povznesl a uvědomil si ono líhnutí k moři, kterým jsem obohatil duši svého lidu. Pak bys tu plachetnici spatřil, potom bys viděl, jak se ta směsice hřebíků, prken a kmenů pod vládou hvězd pozvolna v tichu utváří a sjednocuje, podobna cedru, který vysává ze skály živiny a soli, aby je nastolil v světle,
Toto tíhnutí, jež směřuje k zítřku, poznáš z jeho nepotlačitelných účinků. Nelze se v něm totiž zmýlit: kde může, všude se ukáže. Tak jako tíhnutí k zemi, jež poznám podle toho, že i když pustím kámen z ruky na sebekratší okamžik, vždycky hned spadne dolů.
Když potkám člověka, který se prochází a směřuje k východu, nemohu jeho budoucnost předvídat. Neboť po stu krocích, kdy už si budu myslet, že se té cesty pevně drží, se může otočit a vyvést mě z omylu. Ale když mě můj pes táhne, a kdykoli trochu povolím šňůru, donutí mě udělat krok k východu, pak jeho budoucnost předvídat mohu, protože východ je pach zvěře a já vím, kam pes poběží, když ho pustím. Kousek šňůry mi o tom pověděl víc než tisíce kroků.
Anebo vězeň, který sedí či leží jako zničený a zbavený veškeré touhy. Tíhne však k svobodě. Poznám to tíhnutí z toho, že stačí, abych mu ukázal štěrbinu ve zdi, a hned se zachvěje, ztuhne a je pozornost sama. A vede-li ta škvíra do polí, ukaž mi vězně, který by na ni zapomněl! Budeš-li však rozvažovat podle svého rozumu, pak na tuto či jinou škvíru zapomeneš, nebo ji přehlédneš, protože budeš myslet na něco jiného. Nebo se rozhodneš pozdě, protože se začneš při pohledu na ni zdlouha rozmýšlet, zdali je chytré jí použít, a zedníci ti ji mezitím zazdí. Ale ukaž mi ve vodní nádrži jedinou prasklinu, aby ji tlačící se voda přehlédla!
A proto říkám, že tíhnutí, i když se nedá vyjádřit slovy, je mocnější než rozum a že jen ono vládne. A proto říkám, že rozum je jen služebníkem ducha a že v první řadě přetváří toto tíhnutí, mění je v důkazy a pravidla, takže si pak můžeš myslet, že tě vedl tvůj myšlenkový výprodej. Já však říkám, že tě vedli jen bozi, jakými jsou chrám, panství, říše, tíhnutí k moři či potřeba svobody. Nebudu proto u souseda, který vládne tam za horami, sledovat činy. Neboť když letí holub, nepoznám z jeho letu, míří-li k holubníku nebo si jenom protahuje křídla ve větru. A když kráčí člověk k svému domu, nepoznám z jeho kroků, je-li veden touhou po ženě nebo nudnou povinností, a přinesou-li jeho kroky rozchod nebo lásku. Ale když člověk, kterého držím v žaláři, nezmešká jedinou příležitost, a jakmile tam zapomenu klíče, hned je přikryje nohou, a zkouší tyče, zda se některá nehýbe, a pohledem odhaduje žalářníky, pak už ho v duchu vidím putovat svobodnou krajinou.
Snažím se proto u svého souseda zjistit ne to, co dělá, ale to, co nikdy udělat neopomene. Tak mohu poznat, jakým bohem je veden, i kdyby o něm třeba ani sám nevěděl. a k čemu do budoucna směřuje.
i PDF 
.