LXXVIII
Když jsou určité pravdy zřejmé a přitom zcela protichůdné, nezbývá ti než změnit svou řeč.
V tom, aby ses přenesl z jedné roviny do druhé, je logika bezmocná. Když vyjdu od kamenů, nemohu předvídat stav rozjímání. A budeš-li hovořit o rozjímání řečí kamenů, neřekneš nic. Musíš objevit nové slovo, jež by tlumočilo, jakou stavbu ty kameny tvoří. Zrodilo se totiž nové bytí, které nelze dělit ani vysvětlit, protože vysvětlit znamená rozložit. A ty mu dáš jméno.
Jak bys mohl rozvažovat o rozjímání? Jak bys mohl rozvažovat o lásce? Jak bys mohl rozvažovat o panství? Nejsou to předměty, nýbrž bozi.
Znal jsem člověka, který byl ochoten zemřít jen proto, že slyšel píseň o jedné severní zemi a matně mu z ní utkvělo, že tam lidé v určitou noc v roce kráčí pod hvězdami, po křupajícím sněhu, k zářícím dřevěným domkům. A když na konci cesty vstoupíš do jejich světla a přitiskneš tvář k okénku, zjistíš, že záře pochází od stromu. A je to noc, jež chutná po dřevěných malovaných hračkách a voní po svíčkách. A všechny tváře jsou té noci zcela zvláštní. Je v nich očekávání zázraku. A všichni staří tají dech a připraveni na velké bušení srdcí nespouštějí pohled z dětských očí. V těch dětských očích se totiž mihne cosi nepostižitelného, co nelze ničím zaplatit. Připravoval jsi to čekáním a vyprávěním a sliby a hlavně tajuplným výrazem a skrytými narážkami a nesmírností své lásky po celý rok. A teď podle tradic svého obřadu vezmeš ze stromku jakýsi skrovný předmět z malovaného dřeva a podáš ho dítěti. A to je ta chvíle. Nikdo ani nedýchá. Dítě, vytrženo ze spánku, mžourá. A pak ti sedí na kolenou, ještě voňavě svěží, jak je vytrhli ze spaní, a když tě obejme, pocítíš okolo krku cosi, po čem tvé srdce prahlo jako po prameni vody. (A právě toto je u dětí bolestné: je v nich vykrádán pramen, o němž samy nevědí, k němuž však přicházejí pít všichni, kdo zestárli, aby se omladili.) Ale náhle je polibkům konec. A dítě hledí na strom a ty na dítě. Abys jeho okouzlený úžas utrhl jako vzácnou květinu, která vyrůstá ve sněhu jen jednou do roka.
Cítíš se naplněn jenom tou barvou očí. jež najednou ztemněly. Dítě se totiž vrhlo na poklad, aby se pod prvním dotekem dárku uvnitř rozzářilo jako mořská sasanka. A kdybys mu to dovolil, uteklo by pryč. Už není naděje, že bys ho dostihl. Nehovoř na ně, neslyší. Neříkej mi, že tato změna barvy, sotva znatelná, lehčí než mráček nad stepí, nemá snad váhu. I kdyby to byla jediná odměna za celý dlouhý rok a tvrdou práci, za nohu ztracenou ve válce, za noci přemýšlení a za všecky urážky a bolesti, i tak by ti stačila zaplatit a byl bys okouzlen. Neboť touto směnou získáváš.
Neexistuje totiž rozumová úvaha, jež by zachytila lásku k panství, ticho chrámu nebo tuto s ničím nesrovnatelnou vteřinu.
Ten voják byl tedy ochoten zemřít --- on, který znal jen slunce a písek a nikdy neviděl zářící stromek a sotva věděl, kde leží sever --- jen proto, že slyšel, že kdesi je jakýmsi vpádem ohrožena určitá vůně vosku a určité zbarvení očí, o nichž mu před časem pověděly cosi neurčitého básně, jako když vítr přinese vůni z ostrovů. A neznám lepšího důvodu k smrti.
Živí té totiž jen božský uzel, který svazuje věci. A který se vysmívá mořím a zdem. A ty jsi uprostřed pouště náhle naplněn tím, že kdesi docela neznámým směrem, u cizinců, jež neznáš, v zemi, o níž nemůžeš nic vědět, existuje jakési očekávání chudičkého předmětu z malovaného dřeva, jehož obraz se pohrouží do dětských očí jako kámen do spících vod.
A tobě se tím dostává potravy, která ti stojí za to, abys zemřel. A já zvednu třeba i armádu, abych tam kdesi ve světe zachránil vůni vosku.
Ale nezvednu armádu, abych zachránil sklizně. Neboť sklizně jsou hotové a nemáš od nich co čekat, leda to, že se změníš v tupý dobytek.
A proto když tvoji bozi pohasnou, nejsi už ochoten zemřít. Nebudeš však ani žít. Nejde tu totiž o dvě opačné věci. Život a smrt jsou sice slova navzájem svárlivá, ale přesto je pravda, že můžeš žít jen z toho, pro co je možné i zemřít. A kdo odmítá smrt, odmítá tím i život. Neboť když není nad tebou nic vyššího, nemůže se ti ničeho dostat. Můžeš brát leda od sebe. Co ti však může dát prázdné zrcadlo?
i PDF 
.