Antoine de Saint-Exupéry

CITADELA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

LXXXVI

Chci ti otevřít oči nad klamným obrazem ostrova. Domníváš se, že uprostřed svobody stromů a plání a stád, uprostřed nádherné samoty širých prostor, uprostřed bezuzdné milostné vášně porosteš zpříma vzhůru jako strom. Ale nejpříměji se nezvedají vzhůru stromy, které rostou volně. Takové stromy s růstem nespěchají, zvedají se jen líne a rostou celé pokroucené. Kdežto v pralese, svírán nepřáteli, kteří mu ukrádají jeho podíl slunce, v pralese se strom vzepne k nebi kolmým výtryskem, naléhavým jako výkřik.

Nenajdeš totiž na svém ostrově ani svobodu, ani nadšení či lásku.

A když jsi na delší dobu pohroužen v poušti (je totiž něco jiného odpočívat zde od zmatku měst), znám pouze jeden způsob, jak ji pro tebe oživit jak tě tu udržet čilým a proměnit poušť v půdu pro tvé nadšení. Musím tu napnout strukturu silokřivek. Ať už to budou silokřivky přírody nebo říše.

Vytvořím tady natolik řídkou síť studní, abys k nim prostě jen nepřicházel, nýbrž aby se ti každá stala cílem. Neboť když se blíží sedmý den, je třeba s vodou v měších šetřit. A všechny síly soustředit k studni. A pak jí vítězně dosáhnout. A při překonávání toho prostoru a této samoty třeba i ztratit tažná zvířata, neboť studna bude za tu oběť stát. Svědectvím její slávy jsou pískem zaváté karavany, které ji nenalezly. A ona září v slunci nad jejich kostmi. Když potom ve chvíli odjezdu znovu přehlížíš náklad, když taháš za provazy, aby ses přesvědčil, zda je zboží dobře vyvážené, a znovu ověřuješ zásoby vody, odvoláváš se k tomu nejlepšímu, co v tobě je. Kráčíš pak ke své vzdálené zemi, obdařené tam kdesi za rozlohami písku požehnáním vody, za rozlohami, které zmáháš od jedné studny ke druhé jako po stupních schodiště, a díky tanci, který musíš tančit, a díky nepříteli, kterého musíš potřít, jsi zajat v obřad pouště. A spolu se svaly ti buduji i duši.

A budu-li chtít, abys byl ještě bohatší, aby té studny, podobny pólům, ještě víc přitahovaly či odpuzovaly a aby se tak z pouště stala stavba pro tvého ducha i srdce, zalidním ti ji nepřáteli. A studny budou v jejich moci, a aby ses napil, budeš muset být lstivý a bojovat a vítězit. A podle toho, budou-li ony porůznu utábořené kmeny kruté či mírnější, duchem ti bližší či zcela neznámého jazyka a lépe nebo hůře vyzbrojené --- tvůj krok se zrychlí nebo zpomalí, stane se opatrnějším anebo hlučnějším a urazíš tak za den pokaždé jinou vzdálenost, ačkoli poušť bude na pohled po všech stránkách stejná. A její zprvu jen žlutavá a jednotvárná nesmírnost se zmagnetizuje a rozčlení a různě zbarví a nabude pro tvého ducha a pro tvé srdce výraznější tváře, než jakou mají ony šťastné kraje, v nichž leží svěží údolí, modravé hory, jezera sladké vody a širé louky.

Neboť tu kráčíš jednou jako na smrt odsouzený, jindy jako vysvobozený, jednou jako přepadený, jindy jako ten, kdo z přepadeni vyvázl. Jednou pronásleduješ a jindy se jen opatrné kradeš, jako bys šel pokojem, kde spí tvá milá a nechceš ji probudit.

A je (...)

(......)