Saki
překlad: František Vrba

KRUTÉ ŠPRÝMY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Byzantská omeleta

Sofie Chattel-Monkheimová byla přesvědčením socialistka a sňatkem Chattel-Monkheimová. Příslušník této mohovité rodiny, za něhož se provdala, byl bohatý i podle kritérií, jimiž měřili bohatství jeho příbuzní. Sofie měla velice pokrokové a zásadové názory na rozdělení peněz; naštěstí pro sebe měla i ty peníze. Když na salonních shromážděních a fabiánských konferencích výmluvně útočila na hříchy kapitalismu, uvědomovala si zároveň s uspokojením, že kapitalistický systém přes všechnu svou nespravedlnost a nerovnost patrně ještě vydrží po dobu jejího života. K útěchám reformátorů ve středním věku obyčejně patří představa, že dobro, které hlásají, se uskuteční teprve po nich, má-li se uskutečnit vůbec.

Jednoho jarního večera před večeří seděla Sofie klidně mezi zrcadlem a svou komornou a nechala si upravovat vlasy ve složitou kreaci podle vládnoucí módy. Obklopoval ji hluboký mír, mír člověka, který značným úsilím a vytrvalostí konečně dosáhl vytouženého cíle a dosud se jím nepřestal těšit. Vévoda syrský přijal pozvání pod její střechu, ba už pod ní dokonce dlel a zanedlouho bude sedět u její večerní tabule.

Sofie jako dobrá socialistka neschvalovala společenské rozdíly a představa nějaké knížecí kasty jí byla směšná, ale když už to umělé rozdělení stavů a hodností existovalo, těšilo ji a lákalo mít takový vznešený exemplář vznešeného rodu jako hosta na domácím večírku. Byla natolik tolerantní, aby nenáviděla hřích, ale odpouštěla hříšníkům. Ne že by k vévodovi syrskému chovala nějak zvlášť vřelé osobní city, byl jí dokonce dosti cizí, ale jako vévoda syrský byl přece jen převelice vítán v jejím domě. Nebyla by dokázala objasnit proč, ale nezdálo se pravděpodobné, že na ní někdo bude takové objasnění požadovat, a většina ostatních hostitelek jí záviděla.

„Dneska večer musíte překonat samu sebe, Richardsonová,“ řekla komorné blahosklonně. „Musím dnes vypadat co nejlíp. Všichni dneska musíme překonat sami sebe.“

Komorná neřekla nic, ale z jejího soustředěného pohledu a z obratné hry jejích prstů bylo zřejmé, že ji posedla ctižádost překonat samu sebe.

Na dveře se ozvalo zaklepání, tiché, ale naléhavé, jako by klepal někdo, kdo se nemíní dát odbýt.

„Běžte se podívat, kdo to,“ řekla Sofie, „třeba je to kvůli vínu.“

Richardsonová chvíli spěšně konferovala s neviditelným poslem za dveřmi. Když se vrátila, vystřídala její dosavadní hbitost jakási zvláštní ochablost.

„Co je?“ zeptala se Sofie.

„Služebnictvo v domě položilo práci, madam,“ odpověděla Richardsonová.

„Položilo práci!“ vykřikla Sofie. „Chcete snad říct, že zahájilo stávku?“

„Ano, madam,“ přisvědčila Richardsonová a dodala pro informaci. „Kvůli Gasparovi.“

„Kvůli Gasparovi?“ podivila se Sofie. „Kvůli výpomocnému kuchaři? Specialistovi na omelety?“

„Ano, madam. Než se stal specialistou na omelety, byl komorníkem a dělal stávkokaze při té velké stávce u lorda Grimforda před dvěma roky. Jakmile se domácí personál dověděl, že jste ho (...)

(......)