Saki
překlad: František Vrba

KRUTÉ ŠPRÝMY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Varování

Alethia Debchanceová seděla až v rohu jinak prázdného železničního kupé, víceméně ve své kůži, pokud šlo o tělo, ale s jistými obavami v duši. Pustila se do společenského dobrodružství první velikosti, porovnáme-li je s navyklou uzavřeností a strnulostí jejího dosavadního života. V osmadvaceti letech se nemohla ohlédnout zpátky na nic rušnějšího než na každodenní koloběh v tetině domě ve Webblehintonu, ve vísce sedm kilometrů vzdálené od venkovského městečka a přibližně o čtvrt století zaostávající za moderní dobou. Sousedů měly málo, a postarších, ne zvlášť nakloněných společenským stykům, ale ochotných nebo zdvořile soucitných, když člověka postihla nějaká nemoc. Normální noviny tam byly vzácností; pravidelně se Alethii dostávaly do ruky pouze časopisy zabývající se výhradně náboženstvím nebo chovem drůbeže, a svět politiky pro ni byl nepovšimnutou a neprobádanou pevninou. Představy o životě čerpala z úctyhodných populárních románů a ovlivňovaly či zdůrazňovaly je pouze znalosti, které pochytila od tety, od faráře a tetiny hospodyně. A teď, v devětadvacátém roce života, ji tetina smrt zanechala dobře zaopatřenou, pokud šlo o prostředky na živobytí, ale poněkud izolovanou v oblasti přátel, příbuzných a vůbec lidských styků. Měla sice pár bratranců, kteří si s ní přátelsky, byť i zřídkakdy dopisovali, ale poněvadž byli usazeni na Cejlonu, v končině, o níž nevěděla nic víc, než o čem ji ujišťovala misionářská zbožná píseň, že totiž tamní obyvatelstvo propadlo mrzkému hříchu, nebyli jí ti dalecí bratranci bezprostředně k ničemu. Měla i jiné bratrance, vzdálenější pokrevně, avšak bližší zeměpisně, neboť žili někde ve střední Anglii. Ani se nepamatovala, že by se s jejich rodinou byla někdy setkala, ale v průběhu posledních tří čtyř let vyjádřili asi dvakrát zdvořilé přání, aby je někdy navštívila. Nebyli však patrně nijak zdrceni, když jí tetino chatrné zdraví nedovolilo jejich pozvání přijmout. Soustrastný dopis, který dostala po tetině smrti, obsahoval mlhavou zmínku, že si snad Alethia v brzké budoucnosti najde čas, aby se na své příbuzné na pár dní přijela podívat, a tak po mnohém rozmýšlení a váhání konečně odepsala a ohlásila svou návštěvu na určité datum za pár neděl. Rodina příbuzných, jak se utěšovala, nebyla velká; dvě provdané dcery byly z domu, takže zbývala jenom stará paní Bludwardová a její syn Robert. Paní Bludwardová byla nějak invalidní a Robert byl mladý muž, který vystudoval v Oxfordu a chystal se kandidovat do parlamentu. Dál Alethiiny informace nesahaly; mezery v nich jí musela doplnit fantazie, živená rozsáhlou znalostí lidí, s nimiž se setkávala v románech. Matku si zařadila docela snadno; viděla ji buďto jako přelaskavou starou dámu, statečně a bez nářků snášející své neduhy, která vždycky najde vlídné slůvko pro zahradníkova synka a hřejivý úsměv pro náhodného pocestného, nebo naopak jako studenou mrzutou stařenu, probodávající člověka pichlavýma očima a slepě zbožňující svého syna. Alethia se ve (...)

(......)