William Saroyan

ČAS TVÉHO ŽIVOTA
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

JOE (přemítá): Proč že piju?

Odmlčí se a uvažuje. Zdá se, že celý problém zkoumá velice zevrubně, což dodává jeho tváři dosti komického a naivního vzezření.

Odpověď na tuhletu otázku bude asi parádně komplikovaná. (Hořce se usměje)

MARY: Ale... Ale ne, já nechtěla...

JOE (okamžitě reaguje; galantně): Ne, ne. Já na tom trvám. Já přece vím proč. Jenom potřebuju najít ta správná slova. Slovíčka.

MARY: Ale vždyť to je vlastně jedno.

JOE (vážně): Ano, vždyť je to jedno.

(Suchým, vědeckým tónem) Takže: proč piju?

(Zahloubaně) Ba ne. Proč vůbec kdo pije?

(Chytí to za správný konec) Každý den má dvacet čtyři hodin.

MARY (posmutněle, ale zřetelně): Jo, to je fakt.

JOE: Dvacet čtyři hodin. Z těch čtyřiadvaceti je přinejmenším dvacet tři a půl - ach můj bože, ani nevím proč - totálně zabitých, pitomých, nudných, prázdných a vražedných. Značky na ciferníku, na čas, kdy žijete. Pro každého z nás, bez rozdílu platí, že dvacet tři a půl hodiny ze čtyřiadvaceti trávíme čekáním.

MARY: čekáním?

JOE (hlasitě. Mává přitom rukama): A čím déle čekáte, tím míň je na co čekat.

MARY (po způsobu vzorné studentky): Prosím?

JOE (pokračuje): A tak to jde den za dnem, měsíc za měsícem, rok za rokem a jediné, co víte, je, že všecky ty roky jsou zabitý. Všecky ty minuty jsou zabitý. Vy sama jste zabitá. Už není nač čekat. Jenom na ty značky na ciferníku. Čas života? Houbeles. Nic než ty minuty a idiotšitna. Úchvatná, zlatoskvoucí, geniální idiotština. (Pauza) Dá se tohle chápat jako odpověď na vaši otázku?

MARY (váženě): Bojím se, že ano. Děkuji vám. Neměl jste se s tím tak trápit.

JOE: Jaképak trápení. (Pauza) Máte děti?

MARY: Mám. Dvě. Syna a dcerušku.

JOE (potěšeně): To je dobře. Jsou vám podobní?

MARY: Jsou.

JOE: Nač tedy ten smutek?

(...)

MARY: Jste slavný?

JOE: Strašně. Dočista neznámý, ale strašně slavný. Nechcete si zatančit?

MARY: Chci.

JOE (nahlas): Promiňte, prosím vás. Já netančím. Myslel jsem, že se vám nebude chtít.

MARY: Abych pravdu řekla, tancuju z duše nerada.

JOE (hrdě komentuje): Stejně už sotva pletu nohama.

MARY: Tím chcete říct, že už máte upito?

JOE (usměje se): Ne, tím myslím tak obecně.