Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

William Saroyan

William Saroyan - životopis

William Saroyan
[31.8.1908-18.5.1981]

[1] [2] [3] [4] [5]

Narodil se 31.srpna 1908, ve městě Fresno (Kalifornie, USA). Jeho rodiče, Armeniak a Takuhi, byli chudí Arméni, kteří do Ameriky přijeli hledat lepší život Měl tři sourozence: dvě sestry (1899, 1902) a bratra (1905). Otec, vzdělaný presbyteriánský kněz, pracoval jako farmář na malé vinici. Zemřel v roce 1911 na zánět pobřišnice. Ovdovělá matka, byla z finančních důvodů donucena dát všechny děti do sirotčince, ale o šest let později se všichni znovu shledali ve Fresnu.
William nedokončil školu (číst a psát se naučil sám) a stal se poslíčkem telegramů, později roznášel noviny a také bojoval na frontě. Žil v San Francisku, Chicagu, New Yorku, na ulici a v nájemních bytech po celé Americe.

Svoje povídky zprvu publikoval v arménském magazínu Hairenik pod jménem Sirak Goryan a v roce 1934 byly otištěny v O´Brien´s Best Stories. V tom samém roce vyšly také knižně pod názvem Odvážný mladý muž na létající hrazdě. První kniha mu přinesla velký úspěch a proto požádal o Guggenheimovo stipendium, které však nedostal.

V roce 1939 získal Pulitzerovu cenu za hru The time of your life, kterou odmítl příjmout s tím, že komerce by neměla ovládat literaturu a že toto dílo není o nic lepší ani horší než ta, která napsal už dříve.

V říjnu 1943 se oženil s teprve 18-ti letou Carol Marcusovou. Narodily se jim dvě děti, Aram a Lucy, a po šesti letech manželství se rozvedli, aby se o dva roky později vzali znovu. Ani druhé manželství jim však nevydrželo.

V roce 1960 se natrvalo přestěhoval do Evropy, dokonce navštívil tehdejší Československo (1980), ale zemřel ve svém rodném městě ve Fresnu v roce 1981.

Své životní zkušenosti s chudobou v arménské přistěhovalecké komunitě, s válkou a s vlastní nemocí plně využil při psaní prózy. Nikdy se nesnažil ze svých zážitků vybírat jen určité události nebo detaily – do pera se mu hodilo všechno. To také způsobilo, že se ve svých knihách bezostyšně opakuje, příliš často a stejně píše o sobě. Jakási beztvarost jeho psaní po čase může začít nudit a unavovat. Dobová kritika mu vyčítala naivní, nereálný pohled na život a odmítala jeho redukci světa na harmonii skutečnosti a fantazie. Pravdou také je, že rozmělnil svůj talent v nadprodukci.

Velmi výrazně se liší od ostatních talentů americké prózy. Vynořil se nečekaně jako mistr vyprávění, který je svým laskavým postojem citlivý pozorovatel lidské komedie. Neláká čtenáře analýzou složitých psychologických charakterů, nehledá spásu v napínavé konstrukci děje a v neotřelých tématech. Spoléhá prostě jen na to, že píše dopis obyčejným lidem a říká jim prostými slovy věci, které už znají.

Jestliže hledá Hemingway nejzákladnější pravdu o člověku v jeho nejtěžších okamžicích života, pak Saroyan věří, že tato pravda je k nalezení v kterémkoliv okamžiku života, dokážeme-li se dostatečně dlouho a soustředěně dívat. Dovedeme-li pochopit, že srdce těch druhých je stejně tak srdcem jejich jako naším.
Prostě sedím a píšu, říkal Saroyan, když se ho ptali, jak toho může tolik napsat. Píše především o sobě, o lidech, které někdy potkal a kterých si vážil, ať už to byl Picasso, holič Nish Papazian, Chaplin, bankovní lupič Willie Sutton nebo pan Huff, prodavač pražené kukuřice. Píše o svých dětech, o tom, co měl ráno k snídani nebo co právě viděl na ulici. Jeho román je často cyklickou povídkou, protože je přesvědčen, že tímto kroužením kolem základního tématu lze vypovědět víc a líp; povídky jsou esejí, filosofickou úvahou, vzpomínkou, vyprávěním bez zápletky, protože nemiluje aranžované umění, které vypočetlo zápletku, děj i povahu lidí v něm.

Další životopisy: [1] [2] [3]