William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

JEDNÁNÍ PRVNÍ

Scéna první

Ulice v Padově.

(Vystoupí LUCENTIO a TRANIO.)

LUCENTIO: Víš, Tramo, jak touha veliká
po krásné Padově, věd štěpnici,
mne vedla do úrodné Lombardie,
Vlach slavných utěšené zahrady. –
Tak svého otce láskou vyzbrojen
i ochotou – a dobrým průvodem
tvým, sluho věrný, ve všem zkušený,
zde oddechnu a šťastně započnem
běh učení a hlubých bádání.
Pisa, jež vzácným slyne měšťanstvem,
dala mi život – mému otci též:
tož velkokupci světoznámému,
Vincentiovi z Bentivogliů.
Syn jeho, ve Florenci vychován,
má splnit otci všechny naděje
a jeho statky ctnostmi ozdobit;
a protož, Tranio, rok studií
chci ctnosti věnovat a z mudrosloví
té části, která učí blaženství,
jehož jen ctností možno dosíci.
Co myslíš ty? – Neb z Pisy odešel
a do Padovy přišel jsem jak ten,
kdo z mělké bažiny se vrhá v tůň
a dosyta chce žízeň uhasit.

TRANIO: Mi perdonate, vzácný pane můj,
já téhož náhledu jsem jako vy
a rád, že pevný máte úmysl
brát sladkost ze sladkého mudrctví. –
Než, dobrý pane, samým obdivem
té ctnosti a té kázně nebuďme
jen stoiky a nestůjme jak hůl.
Tak Aristotelem se nevažme,
by Ovid nadobro byl odvržen.
S přáteli svými mluvte logicky
a rétoriku pěstuj prostá řeč;
hudba i verše ať vás občerství
a počtářství a metafysiky
si dopřejte, co snese žaludek.
Zisk nepřinese vám, co nebaví.
Nuž zkrátka, studujte, co nejvíc těší!

LUCENTIO: Mé díky, Tranio, žeť dobře radíš,
Biondello jenom kdyby už tu byl,
hned mohli bychom všechno zařídit
a najmout byt ku pohoštění přátel,
jichž poskytne nám časem Padova.
Však ticho. – Jaká je to družina?

TRANIO: Nějaký vzácný průvod, pane můj,
nás vítá do města.

(Vystoupí BAPTISTA, KATEŘINA, BIANKA, GREMIO a HORTENSIO. – LUCENTIO a TRANIO odstoupí do pozadí.)

BAPTISTA: Už dále, páni, nedoléhejte,
neb znáte nezvratný můj úmysl,
že neprovdám svou mladší dceru dřív,
než pro svou starší muže naleznu.
Když který z vás má Kateřinu rád
– neb znám vás dobře, také přeju vám –,
ať té se dvoří podle libosti.

GREMIO (stranou): Spíš do dvora s ní! – Mně je hranatá. –
Hortensio, nechcete ženušku?

KATEŘINA (k Baptistovi): Ó prosím, otče, – je to záměr váš mne vodit na trh, kde se čerti žení?

HORTENSIO: Jak myslíte to, děvo? – I sám čert
by hledal ženu krotší, hodnější.

KATEŘINA: Aj, pane, vy se toho nebojte;
vy k srdci jste jí dosud nedojel,
a kdyby – věřte, židlí trojnohou
vám pročeše tu hlavu opičí
a jako bláznu tvář vám nalíčí.

HORTENSIO: Od takých ďáblů vysvoboď nás, Pane!

GREMIO: Mne, dobrý Bože, též!

TRANIO: Jen ticho, pane! – To je zrovna skvělé,
ta holka blázní, neb má čerta v těle.

LUCENTIO: Však v mlčení té druhé vidět jest
panenskou skromnost, unylost a čest.
Jen tiše, Tranio.

TRANIO: Žeť tak – hm – dosyta se nakoukejte!

BAPTISTA: Teď, pánové, bych splnil, co jsem řek:
Jdi domů, Bianko. – Proto nermuť se,
má dobrá Bianko; neboť láska má
tím neumenší (...)

(......)