William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

JEDNÁNÍ TŘETÍ

Scéna první

Pokoj v domě Baptistově.

(Vystoupí LUCENTIO, HORTENSIO a BIANKA.)

LUCENTIO: Dost, šumaři, vy stáváte se drzým.
Což záhy tak jste lekce zapomněl,
jíž Kateřina obmyslila vás?

HORTENSIO: Však tato, školomete svárlivý,
jest ochránkyní rajských souzvuků,
a protož dovolte, bych přednost měl.
A hodinu až hudbou strávíme,
vám k lekci zbude zrovna taký čas.

LUCENTIO: Vy domýšlivý osle, jenž co živ,
tak daleko se knihou nepročet,
by zvěděl, proč je hudba stvořena!
Zdaž proto ne, by občerstvila ducha
po studiu a všední klopotě?
Tož dovolte, bych mudrosloví čet,
a v přestávkách si přijďte s drnkáním.

HORTENSIO: Tvé drzosti mám, člověče, už dost.

BIANKA: Aj, pánové, vy vskutku dvojnásob
mi úkor činíte, spor vedouce
v tom, o čem rozhodovat sluší mně.
Již nejsem v škamnách malá žákyně
a nechci vázati se hodinou
a dát si určovati, kdy a jak.
Chci učiti se, jak mi libo jest.
A spor by skončen byl, zde usednem;
vy loutnu vezměte a hrejte si;
on dočte dřív, než naladěno bude.

HORTENSIO (k Biance): Tož skončíte, jak budu naladěn?

(Hortensio ustoupí do pozadí.)

LUCENTIO: To vaše věc; – svůj nástroj laďte si.

BIANKA: Kde přestali jsme včera?

LUCENTIO: Tady, slečno: –
Hic ibat Simois; hic est Sigeia tellus;
Hic steterat Priami regia celsa senis.

BIANKA: Vyložte to.

LUCENTIO: Hic ibat, jak jsem vám už řekl, – Simois jsem Lucentio, – hic est Vincentiův syn z Pisy, – Sigeia tellus přestrojen, abych si dobyl vaší lásky; – hic steterat, a onen Lucentio, jenž přišel na námluvy, – Priami, jest můj sluha Tranio, – regia, jenž se nosí jako já, – celsa senis, aby oklamal starého Pantaleona.

HORTENSIO: Slečno, má loutna je už naladěna.

BIANKA: Tak poslechněm. –

(Hortensio hraje.)

Ó fi! to „e“ zní hrozně!

LUCENTIO: Naplivni na kolík a laď jen dál.

BIANKA: Teď zkusme, zdali já to umím přeložit: Hic ibat Simois, já neznám vás; – hic est Sigeia tellus, nevěřím vám; – hic steterat Priami, pozor, ať nás neslyší; – regia nebuďte troufalým; – celsa senis nezoufejte.

HORTENSIO: Slečno, teď je to dobře.

LUCENTIO: Jen ne bas.

HORTENSIO: Bas dobrý jest – jen chlap je falešný!

(Stranou.)

Jak smělý, ohnivý náš pedant jest. –
Žeť chlap mé dívce tluče koření!
Paedascule, víc ještě pozor dám.

BIANKA: Snad časem uvěřím, teď pochybuji.

LUCENTIO: Jen věřte tomu: jistě Aeacidem
byl Ajax nazván po svém dědečku.

BIANKA: Nuž, musím věřit svému učiteli,
neb jinak, pravím vám, u věci té
bych stále měla těžkou pochybnost.
Však dosti dnes. – A Licio, teď vy. –
Jen, dobří pánové, se nehoršete,
že s oběma jsem trochu žertovala.

HORTENSIO (k Lucentiovi): Teď (...)

(......)