William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

JEDNÁNÍ ČTVRTÉ

Scéna 1.

Týž les.

Lysander, Demetrius, Helena a Hermie spící.

Vystoupí Titanie a Klubko; Hrachový květ, Pavučinka, Molík, Hořčičné semínko a jiní Elfové a Elfy v průvodu. Oberon v pozadí neviděn.

TITAN.: Pojď, drahý, sedni na kvetoucí trávu,
chci roztomilá líčka hladit tobě,
a věnčit růžemi tvou hebkou hlavu
a zlíbat krásné, dlouhé uši obě.

KLUB.: Kde je Hrachový květ?

HR. KVĚT: Tady.

KLUB.: Podrbej mne na hlavě, Hrachový květe. Kde je musjé Pavučinka?

PAV.: Tady.

KLUB.: Musjé Pavučinko, dobrý musjé, seberte své zbraně do rukou a zabijte mi čmeláka s červenými stehýnky na květu bodláčím, a dobrý musjé, přineste mi z něho medový váček, A jen se mi v boji tuze moc neuhřejte, panáčku; a dobrý panáčku, dejte pozor, aby se ten medový váček neroztrhl to bych nerad, abyste se pobryndal medem, signiore. – Kde pak je musjé Hořčičné semínko?

HOŘČ.: Tady.

KLUB.: Podejte mi tlapku, musjé Hořčičko. Prosím vás, nechte těch pukrlátek, dobrý panáčku.

HOŘČ.: Co ráčíte?

KLUB.: Nic, dobrý musjé, jenom tady, kavalírku, Pavučinkovi pomozte drbat. Musím k holiči, panáčku, neboť se mi zdá, že mám tvář báječně chlupatou; a já jsem tak choulostivý osel, že, když mne jenom chloupek zašimrá, musím se škrábat.

TITAN.: Chceš hudbu poslechnout, můj miláčku?

KLUB.: Já mám po čertech dobré uši na muziku; zahrajte mi něco na kobylu.

TITAN.: Neb, miláčku, mi řekni, nač máš chuť?

KLUB.: Na mou duchu, tak na měřici obroku; to bych tak žvýkal váš dobrý, suchý oves. Také se mi zdá, že mám laskominy na otýpku sena; dobré seno, sladké seno, není nad takové.

TITAN.: Mám odvážného elfa; vyhledá
z veverčích doupat Čerstvé oříšky.

KLUB.: To bych tak raději jednu nebo dvě hrstky pučálky. Ale, prosím vás, ať mne žádný z těch vašich lidiček nevytrhuje; přichází na mne exposice k dřímotě.

TITAN.: Jen dřímej, přitulím tě v náruč svou.
Již, elfi, pryč a svých jen dbejte cest.

(Odejdou Elfové.)

Tak něžně libovonný kozí list
je svlačcem ovinut a dívčí brečtan
obtáčí jilmu prsty kornaté.
jak tě miluji, jak mám tě ráda!

(Usnou.)

Vystoupí Puck – Oberon (postoupí ku předu).

OBER.: Buď vítán, Pučku! – Hle, ten něžný zjev!
Mně věru začíná jí líto být
v tom blouznění, neb v lese potkav ji,
jak mlsky hledá protivnému hlupci.
já plísnil ji a s ní se rozešel;
neb ovíjela květy čerstvými
a vonnými ty skráně kosmaté,
a rosa, která jindy na poupatech
jak perly bleskotné se koulela,
teď stála v očích květů spanilých
jak slzíc nad jich vlastní potupou.
Když do libosti jsem ji vyplísnil
a ona vlídně prosila, bych strpěl,
já od ní chtěl to vyměněné děcko;
vydala je hned a poslala
s ním jednu ze svých elf, by donesla
je k mému loubí v říši čarovné.
Teď chlapce mám a zas chci odejmout
jí s očí tuto vadu ohyzdnou.
Ty, Pucku, sejmi kuklu netvornou
zde tomu athénskému jonáku,
by, zbudiv se, až druzí procitnou,
se s nimi všemi vrátil do Athén
a vzpomínal všech příhod noci té
(...)

(......)