William Shakespeare

NÁŘEK MILENČIN
recenze
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Recenze

V tomto příběhu proslulý dramatik, prozaik a básník William Shakespeare probírá problém přetvářky, lži a planých slibů. Pasák ovcí, kterým je zpočátku Shakespeare sám, slyší od řeky nářek, usedavý pláč. Přiblíží se tedy k řece a vidí dívku, obličej zničený starostmi a problémy, vlasy nedbale zastrčené pod slamák, ruce bez péče. Sedí u řeky, pláče a z košíka hází do vody drahé smaragdy, láme zlaté a slonovinové prsteny a posílá po vodě roztrhané kousky dopisů psaných krví. Pasák přichází tedy blíže a protože je to již starý moudrý muž, ptá se dívky, co se stalo. Ta jej nejdříve žádá, aby omluvil její vzhled. Ano, BYLA krásná, ale nyní jí je již krása ukradená. Začíná vyprávět svůj příběh. Příběh zlatých šperků, zlámaných srdcí a jedné zrady. Mladičký vládce měl všechny proporce antického ideálu člověka. Byl krásný, urostlý, obratný, silný, široko daleko vyhlášený jezdeckým uměním. A také bohatý. Šli za ním zástupy lidí, zvláště pak mladých žen. Zamiloval se však do jedné, do dívky, která teď pláče na břehu říčky. Nebyla jeho obdivovatelkou. Nevím, zda je to přirovnání, spíše však ne, byla jeptiškou a celý život žila počestně. Přestože byla nejkrásnější ženou u dvoru, zůstávala stále chladná a cudná. Snad právě proto po ní mladý král toužil. Když jí vyznal lásku, a řekl jí, že je první a jediná žena, kterou miluje, podivila se a řekla, že slyšela, kolika ženám skláněl své poklony a utápěl je svými dary. Ohradil se, že ženy samy, obdivujíce jej a tajně o něm sníce, posílají mu vyznání lásky a vzácné dary. On však zůstával neutrální. Předává jeptišce koš plný darů, které mu ty ženy údajně přinesly. Ta mu připomíná svůj slib cudnosti a odmítá jej. Král, zasažen osudem, s praskajícím srdcem se dává do pláče, až je z jeho slz potok, řeka. Dívka nevydrží nápor a dojetím se také rozpláče. Je králova. Odhazuje svůj oděv a dává princovi své tělo. Záhy však poznává, že ji král oklamal a vše předstíral, aby ji pro sebe získal a aby mohl dát průchod své sexuální vášni.

Dílo o lidském podvodu, neupřímnosti a zklamání končí slovy: Ó, otravné ty slzy, jimiž jímal, ó, klamný plam ten, jímž mu plála líc, ó, lživý patos, jenž mu z hrudi hřímal, ó, jedový dech děravých těch plic, ó, vše to vypůjčené, vlastní nic, by zklamalo zas oklamanou v slovu a získanou zas dívku svedlo znovu.