Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Sivého buku houští pod praletou v bořivé zemi jáma zapadlá; a nad ní kořeny se v mříže pletou a mech a ostružina uvadlá se svírají jak víko nad truhlou. „Bohdejž už dopadlo,“ děl druh můj starý, „a jasan vryl se v půdu utuhlou a nepustil, co dole chytí v spáry před soudným dnem!“ Pak drsně: „Brachu vari!“ „„Co jest?““ – A on jen vlek’ mne z huštiny, až stanuli jsme lesa na pokraji. „Prokleté,“ děl pak, „houšť ta věci tají a k pochopení, mním, jste ještě mladý, co skrvavené značí šediny.“ „„A dál?““ – „Já nic, jen jediný muž tady by vyprávět směl vám tu příhodu, to jest, když měl by chuti k odchodu tam, kde už ani zmije nevděku nemůž znov’ zabit srdce v člověku. Však starý muž je dosud jako buk, jejž vidíte tam u té farmy čnět, třeba mu hrom již střískal mnohou sněť a mnohou schromil nezvedený kluk.“ *
Zimní večer; sníh se jen chumelí a bělá tam, kde stojí u lesa farma osamělá. Sníh se kupí u vrátek, u oken i práhu; nikdo – z blízka, z daleka nenajde sem dráhu. Na okénku zamrzlém stín a zář se mění; v jizbě smutno, ticho tak, jako po vymření. U ohniště stařena ruce v klínu svírá, hledí jako v mrákotě do prázdného čira. V koutě, sotva vidět jej dýmu pro oblaka, sedí starý, naslouchá, kyvadlo jak cvaká. „Ani tomu hosti dnes nezdá se být radno; nemyslíte, pantáto, že tu trochu chladno?“ Starý dýmá těžko dnes, neví, kde to vězí; myslí tak dva zavaté v lese na pařezy. „Neslyšíte, pantáto, jak to praští v buku?“ „„Eh – to jenom v krbu tak z bukových těch suků.““ „Nezdá se vám, pantáto, už po kolikáté, že to ťuká na okno?“ „„Pořád něco máte.““ „„Daleko ni široko živá duše blízká,““ myslí však: „„Už zas se jí po tom mrtvém stýská.““ „Aj tedy přec, ač zavato, tím vzácnější jsou návštěvy, což neřekla jsem, pantáto, že na okénko ťuká to?“ A starý vážně: „„Toť se ví!““ *
Ten samovárek s komína si s větrem kloktá, šveholí, že cizina je cizina, však s někým když se vzpomíná, že s pola tak to nebolí. A větrové když zaduli dvé ptáčat v moře z domova, že k sobě se tu přitulí a druhu soudruh stonulý pod křídlo hlavu uschová. A srdce k srdci přiletí i v zármutku i veselí a v pevném jsou si objetí, kdož doma jako zakletí by úsměv k sobě neměli. A vítr hučí s komína a samovárek klokotá: „Jste divná mi to družina, když pojí vás jen cizina a doma jste si cizota.“ *
„Aj to je tedy vaše písnička? No každý člověk nějakou tak složil, jeden to píše, druhý to jen prožil a vaše hezky v spaní uhýčká.“ „Má stará tam již klímá u plotny a snad si ve snu také něco skládá, vy v bdění sen a ona ve snu ráda si v píseň mění život lopotný.“ „Má každýť už tak vlastní spůsobu; víc nemá jich pro žití času zpívat a rádo se, když vidí den se stmívat, s tou němou písní vkrade do hrobu.“ (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky