Josef Václav Sládek

BÁSNĚ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

U obrazu dítěte

 Ty na obraze usmívavé dítě
 s tou růžnou tváří, jasně modrým okem,
 jak často rok již proměnil se s rokem,
 než zraky moje opět všimly si tě.
 Ty dítě mé, jak jsme se rozloučili
 a po letech jak zas se shledáváme:
 ty usmíváš se ještě – vždy to samé,
 však oči mé se pláči naučily.
 A srdce bolí, vzpomenu-li na to,
 jak tisk’ jsem rty k té desce skleněné
 a nyní, chvíle tato?
 O chladím jen své čelo zžízněné.
  
 Můj příteli, již nejsem, čím jsem býval,
 již děckem ne, co bratrem tebe zvalo,
 po tobě hravé ručky rozpínalo,
 již zvadly sny, jež s tebou kdy jsem sníval,
 a líto mi těch mladých, děckých let,
 a líto mi, že v světě žádný květ,
 jejž neoderval života by příval.
  
 Já sestárnul, viď, malý příteli,
 a divíš se, že to tvůj kamarád?
 Však ze srdce ti odpouštím to rád,
 vždyť jiní také pozapomněli,
 co živi jsou a ty’s jen obraz kusý.
 Leč přec-li jich a tebe vzpomenu si,
 tu div, že bol mi srdce nedělí.
 Jich, mužem dost že být mi možno není,
 jenž bez bolu by nes’ to zapomnění,
 a tebe zas, že časů poletem
 mi nelze myslí ostat dítětem.
  
 Proč budí člověk z krásného se snění,
 proč z temnoty, jež jemu světlem září,
 v ten zásvit náš, kde teprv znát co tmění
 a tělo musí oslábnout-li v stáří,
 proč duši aspoň nelze uchovat
 tak věčně mladou, dětinnou a svěží?
 A to když bylo člověku dát s těží,
 proč neumírá, dokud ještě mlád,
 než na sny luzné sněhu napadne,
 než bujná mysl v ledy uchladne?
  
 Proč člověk déle ohně duše žije
 a s poslední spíš jiskrou nezmírá,
 jež vypryskne těch temnot do čira:
 to života prostého poesie? –
 Či náhradou života tisícletí,
 v němž rychleji už srdce nezabije,
 za jednu myšlenku, jež (...)
(......)