Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Kdys v plesu dětinném hodila’s v líce přehoušel modravých květů mi vřesu; mnohý jsem pohodil, zmařil jich více, ty, co jsem zachoval, k hrobu ti nesu. Uvadlé, uchřadlé, ruka se třese, když do těch zmařených nadějí sáhne uvadlých, uchřadlých, jako když v lese ponejprv pozimní vítr zatáhne. A nám jak do jara sever když vrazí tvůj život ztracený – co po něm zbylo? Několik vzpomínek – život je zmrazí, na mžik ta písnička – nic než: „to bylo“.
Když den se schýlí k večeru a pot si s čela stírám, tu zavru dvéře za světem a svůj si otevírám. A vedle prázdné židle tvé si sám usedám k stolu a za chvilku to ožije a my jsme zase spolu. A já ti toužím, povídám, a co by’s řekla, hádám, a naši tichou zábavu pak sem v ty verše vpřádám. A já to vím, že planým je to všechno jenom hraním, však něčím musí člověk čas si krátit přede spaním.
To slunce dnes v ten boží svět tak jasně svítí, hřeje, já hledím na ně s okna ven a nevím, co se děje. A myslím sem a myslím tam a oko se mi kalí, a nevím, zdaž to pravda je, či myšlenky mé lhaly. Ten bez, kde milá na jaře jsme sedávali spolu, tak svěží ještě, zelený, ni lístek nespad’ dolů. Ta myrta, již jsi vsadila, už na polo je v květě, aj toť to naše děťátko mít štěstí bude v světě. A ten náš ptáček zpěváček tak zpívá dnes až milo, a všechno je tak veselo, jak tebe když zde bylo. Ba ještě se ta vlašťovka kol švihá, v okno dívá a ty že již jsi uletla má holubičko sivá? Ach co tě odsud volalo, když jsou tu všichni jiní? Oj to jen venku leto je a chladno už je v síni. Tam s našich vínků svatebních po lístku lístek padá, to děje se tak na podzim, viď má dušenko mladá? A v síni všechno pusto tak a židle tvá je prázdná, oj to už podzim, podzimek a zima bude mrazná. A venku bude také tak a jaro zas přichvátá, však kdo se tebe dovolá má holubičko zlatá?
Žij mi dál v té upomínce, žij mi dál; dí, že mrtva jsi, mé dítě, není pravda, osud mi tě ještě nevyrval. Žijem spolu jako dříve, ve snech – ještě víc, v každém hnutí, pomyšlení i v tom jiných zapomnění ty mi hledíš vstříc. A když mi ty upomínky v oko vykypí, že ti závidím, se zdá mi, jak se ti tam pod lípami hezky, klidně spí. (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
