Josef Václav Sládek

Sládek byl nadšen z demokracie americké společnosti, ale zároveň šokován z útlaku indiánů a bezohlednosti kapitalismu. Po návratu do vlasti získal práci redaktora v Národních listech a poté profesora na obchodní akademii a lektora angličtiny na filosofické fakultě. V roce 1873 se Sládek stal spoluvydavatelem Lumíra, ve kterém později (od. r. 1877) působil i jako redaktor, o něco později se stal vedoucím redaktorem, kterým zůstal až do konce svého působení v Lumíru (1898). Své básně a články uveřejňoval i v mnoha dalších časopisech např. Květy, Světozor, Osvěta aj.

Sládek se oženil s Emilií Nedvídkovou, ta však při porodu zemřela i s dítětem. Básník byl na dně, onemocněl nervovou chorobou a revmatismem. Teprve po dalším sňatku s Marií Veselou mu nastaly lepší časy, zejména pak po narození jejich dcery.

Pobyt v USA Sládka velmi ovlivnil, celý zbytek života byl velmi orientován na anglo-americkou literaturu. Spolu s Vrchlickým Jaroslav Vrchlický
[17.2.1853-9.9.1912] - a Zeyerem Julius Zeyer
[26.4.1841-29.1.1901] - se Sládek snažil prosadit moderní chápání umělecké tvorby a tvrdě se zastával Vrchlického Jaroslav Vrchlický
[17.2.1853-9.9.1912] - v době, kdy čelil kritice mladé generace v devadesátých letech.

Sládkovým typickým tématem je český venkov s častými motivy domova, dětství a rodného kraje. Sládek si venkovský svět do určité míry zidealizoval, venkovský život mu připadal poetičtější než život ve městě. Jeho verš je jednoduchý, rytmický a melodický, díky tomu se řada jeho básní dočkala zhudebnění.

Jako překladatel se snažil Sládek vyhledávat neznámé zahraniční autory. Modernizoval zastaralé překlady, ale snažil se v nich zachovat atmosféru a obsah díla. Jeho překlad Shakespeara William Shakespeare
[23.4.1564-23.4.1616] - (33 z 37 jeho dramat) obsahuje více veršů než anglický originál. Sládek byl také významným zakladatelem moderní dětské poezie, ve které se snaží přiblížit dětské fantazii a jejich jemné duši.

Josef Václav Sládek zemřel po dlouhé nemoci roku 1912 ve Zbirohu.