Josef Václav Sládek

Rázovité figurky a hlavně písně rodného Berounska Sládek později oživil ve svých ohlasových sbírkách. Např.: Starosvětské písničky a jiné písně, Směska (r. 1891). S léty a s přibývajícím převážně trpkým životním poznáním se mu venkovské prostředí stávalo stále dražším, jevilo se ideálnějším. Do představy rolníka spjatého se svou půdou, těžce, ale s láskou obdělávanou, blízkého ještě přírodě a neporušené tradici, vložil všechnu svou naději, že usilování jednotlivce může mít svůj plný a zřetelný nadosobní smysl. Vyjádřil tak s velkou účinností své pojetí národní odolnosti a lidského údělu vůbec. Např.: Selské písně   a České znělky   (r. 1890).

Sládek byl básník, překladatel a organizátor literárního života. Českou kulturu obohatil především jako umělec, který ve své tvorbě slučoval tendence na první pohled protichůdné – lumírovský kult ideálu a vytříbeného uměleckého tvaru s bezprostředností a prostotou charakteristickou pro lidovou píseň. Touto formou vypověděl svou víru ve vykupující hodnoty soucitu, statečnosti a práce.

V roce 1868 odjel Sládek na dva roky do Ameriky. Živil se jako redaktor českých novin, učitel polských dětí, prací na farmách, lodích a.j. – tato bohatá zkušenost vyhranila Sládkovy názory a utvrdila ho v předsevzetí stát se básníkem. Zážitky z Ameriky jsou zachyceny v první knize Básní (1875) a Jiskry na moři (intimní lyrika). Snažil se co nejvíce zachytit atmosféru zdejších lidí. Pocítil hluboký soucit s Indiány. Všechny své dojmy vylíčil ve dvoudílné sbírce Americké obrázky. Soubor básní a povídek Na hrobech indiánských, který je výňatkem z Amerických obrázků, popisuje tragický osud Indiánů.Autor píše o tom, že původní obyvatelstvo v Americe byli Indiáni – ti tyli vyhlazováni a ožebračeni, a i když Amerika vyhlásila do světa svobodu a demokracii, sami ji nedodržují.(Podobnost v osudech českého národa.)

Po návratu do vlasti pracuje Sládek v redakci Národních listů (sblížil se tam s J. Nerudou Jan Neruda
[9.7.1834-2.8.1891] - a s J. Arbesem Jakub Arbes
[12.6.1840-8.4.1914] - ), potom jako profesor angličtiny. V r. 1873 uzavřel sňatek s Emílií Nedvídkovou. Ta po roce umírá. V druhém manželství Sládek nalézá posilu ve chvílích stále se zhoršující nervové nemoci, avšak životní otřes, jímž prošel, odráží se v jeho verších až do konce. Zemřel ve Zbiroze.

Roku 1877 Se Sládek ujal na více než 20 let řízení časopisu Lumír. V čele básnické skupiny stáli Jaroslav Vrchlický Jaroslav Vrchlický
[17.2.1853-9.9.1912] - a Julius Zeyer Julius Zeyer
[26.4.1841-29.1.1901] - . Proti jejich názorům stál časopis Osvěta. Sládek jako mluvčí a kritik celé skupiny se často ocital ve středu literárních bojů. Uvedl k nám mj. Longfellowovu Píseň o Hiawatě a 33 svazků dramatických děl W. Shakespeara William Shakespeare
[23.4.1564-23.4.1616] - .

Ve sbírkách Světlou stopou (1881), Na prahu ráje (1883), Ze života (1884) a Sluncem a stínem   (1887) se Sládkova poezie tématicky a žánrově obohacuje, prochází pod vlivem současných básnických výbojů obdobím zkoušení a tříbení výrazových forem (lyrický sklon). Sládkovi vyhovuje nejvíce sevřený útvar sonetu a píseň, promlouvající spíše sugestivním náznakem než přímo vyslovenou myšlenkou.