Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

Slovník literárních a jazykových pojmů

Fablieaux

komická veršovaná povídka

Fabule

přirozená řada událostí, popř. jednotlivá příhoda, kterou lze o vyabstrahovat ze syžetu.

Fantasy

Fantasy je oblast umění, jak literárního, tak výtvarného i filmového, jež vychází z pohádky a mytologie. Podobně jako ve sci-fi (s níž se fantasy částečně překrývá) je definována rekvizitami a prostředím, kam je dílo situováno.

Ve fantasy prostředí žijí často nadpřirozená stvoření, například elfové, trpaslíci, hobiti, draci, lykantropové, trolové, upíři, démoni, víly. Základním kamenem fantasy bývá magie. Tvoří část nadpřirozena fantasy, ať jde skutečně o magii (tedy něco proti zákonům naší fyziky), o vyspělou technologii (o které třeba jen čtenář ví, že je technologií) nebo jen o triky, které působí na okolí jako magie. Příběh se nejčastěji odehrává v jiném světě, jehož reálie odpovídají starověku či středověku (často se jedná o z historického hlediska nesmyslnou směs obou); existuje ovšem i současná nebo historická fantasy, která se odehrává (alespoň jako) v našem světě.

V literatuře se lze setkat s různým pojetím co vlastně fantasy je, v anglické jazykové oblasti se jedná o označení pro veškerou fantastickou literaturu, která není literaturou science fiction. V ČR se pojem vžil spíše v užším významu toho slova, jako dílo jehož děj se odehrává v imaginárním světě, minulosti, popř. čerpá z bájí a mýtů. Tento druh fantasy se také označuje heslem Sword & Sorcery, tedy meč a magie.

Historie tohoto žánru bývá nalézána v různých bájích, legendách či rytířských eposech, ale skutečné počátky lze najít až na počátku 20. století.

Fasti

psané kalendáře, nazvány podle dní vhodných k úřednímu jednání (dies fasti), jichž bylo nejvíce. U jednotlivých dní bylo poznamenáno, zda jde o den určený k úřednímu jednání, o den tržní, sváteční různého druhu apod. Řada těchto kalendářů se dochovala nápisně, např. fasti Praenestini nazvané podle svého naleziště. Byly též speciální kalendáře svátků, v nichž se zaznamenávalo, kdy kterého roku byly konány sváteční obřady (např. tzv. fasti feriarum Latinarum, tj. záznamy o svátcích kultovního sdružení Jova Latinského), dále kalendáře mající spíše charakter kronik (viz anály) nebo prostého seznamu epónymů (konsulské fasti, nejvýznamnější tzv. kapitolské).

Fejeton

literární žánr v publicistice, nepříliš rozsáhlý, který je většinou zaměřený k aktuálním problémům doby

Fénické písmo

písmo používané ve starověku pro zaznamenání textů ve féničtině a později i v dalších příbuzných kenaánských jazycích. Vyvinulo se z písma protosinajského patrně někdy v 14. - 11. století př.n.l. v oblasti předního východu.

Fescennijské písně

staroitalské lidové písně, nazvané patrně podle etruského města Fescennia. Vyznačovaly se vtipností často obhroublou a dialogickou formou. Zpívaly je zvl. při svatbách skupiny popíjejících hodovníků, často maskovaných. Byly jedním z pramenů římské komedie.

Figura

různé typy opakování hlásek nebo slov v básních (i když někdy jsou využívány i v próze), např.:

• Anadiploze

• Anafora

• Annominace

• Antanaklasis

• Anticipace

• Antifráze

• Antimetalepse

• Asteismus

• Epanafora

• Epanastrofa

• Epifora

• Epizeuxis

Filipika

útočná nebo polemická řeč. Filippiky se nazývaly Démosthénovy řeči proti Filippovi II. Podle nich pojmenoval Cicero filipikami (Philippicae) své řeči proti Antoniovi. Název se udržel i v nové době; u nás např. složil r.1567 Jan Blahoslav "Filippiku proti misomusům", tj. nepřátelům vzdělání.

Forma literárního díla

souhrn činitelů, které nesou, člení, modifikují a organizují sdělovaný obsah. Formu, dialektický protiklad obsahu, tvoří

1. materiální stránka díla zvuky jazyka a grafická podoba

2. významy bezprostředně vázané na lexikální, gramatické a stylistické prostředky jazyka

3. všeobecné abstraktní možnosti strukturace lit. díla styly, žánry, sémantické gesto, rukopis… f. grafická, zvuková, gramatická, veršová, kompoziční, strofická, syžetová, žánrová.

Formalismus

tendence některých lit. směrů zaměřené na perfektní zvládnutí formy, nejčastěji v poezii

Fraška

1. žánrový typ komedie, který ve stavbě děje, zápletky i postav pracuje se situační a nadsázkou až obscénní výraz. Ustálené, zjednodušené typy postav, situací, gagů.

2. v polském kontextu krátký veršovaný útvar satirického nebo lyrického ladění

Fregeho trojúhelník

Schéma ve formální logice, které ukazuje na poznávací strukturu jazyka. Na vrcholu trojúhelníka je "pojem", který má "denotát" - to co označujeme pod určitým slovem a nakonec "smysl", tedy jaký má pro nás slovo význam.

Frenetická literatura

Literární žánr, který ve Francii ve 20. a 30. letech 19. století bezprostředně navazuje na gotický román. Zároveň byl tento žánr silně ovlivněn literárním dílem markýze de Sade (1740-1814).

Charakteristickým rysem děl frenetikcé literatury je přehnaná drastičnost, zdůrazňování odpudivých detailů a drsných výjevů, které jsou vkomponovány do normálního, reálného pohledu na skutečnost se záměrem šokovat čtenáře.

Postavy děl frenetické literatury bývají zpravidla nenormální jedinci, kteří pohrdají svým okolím a společenskými normami a nejednou se ocitají v moci satana nebo jiných temných sil a vášní. V příběhu se povětšinou rozvíjí stereotypní schéma: bezbrannou dívku pronásleduje hrůzný trýznitel, pak se objeví tajemný ochránce, který se ji snaží zachránit.