Knihy ke čtení online i stažení v PDF a ePub
NEJVĚTŠÍ ON-LINE KNIHOVNA V ČR

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší stejně hodnotný obsah jako tyto stránky, ale v lepší podobě a s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub  i PDF .

POZOR!!! Při této příležitosti dáváme mimořádně k dispozici pro prvních 100 zájemců slevový kupón na -50% na e-knihy na novém LD (při objednávce alespoň za 100 Kč před slevou). Kód kupónu je: nld2023

Slovník literárních a jazykových pojmů

Ich–forma

vypravování v 1. osobě (já), čtenář má pocit, jakoby vyprávěl autor o sobě

Idea

základní myšlenka díla

Idyla

původně krátká báseň typu žánrového obrázku s pastorálním námětem. Ztělesňující ideál touhy po klidném vesnickém životě. Rozvádějí motivy milostných nářků, krajinomalebných popisů, … Je založeno na oslavě přírody a přítomného okamžiku. V i. Je opěvováno naplnění tohoto radostné idylické ladění.

Incipit

začátek textu, díla (viz též explicit)

Iniciála

počáteční písmeno textu

Interjekce

(pl. interjekce), citoslovce

• expresivní – citová (např. au, ach, aj.)

• výzvová (např. hej, hola, aj.)

• napodobující (např. mňau, haf, bum)

Interpretace

typy:

1. Autorská rekostruuje autorské chápání díla;

   1. Historická vlastní na základě svědectví, které odrážejí interpretaci díla v době jeho vzniku i proměny v průběhu doby studium ohlasů lit. děl Vodička;

   2. Historická idealizující subjekt. ideální čtenář naplňující dokonale sémantické operace, které dílo předpokládá. Postup vzdledem k recepčním požadavkům urč. doby;

2. Adaptační odvolává se na svobodné zmodernizované směrnice čtení a obrazu světa (lit. kritika)

Interpunkce

typy:

1. členění textu interpunkčními znaménky

2. způsob spojování filmových záběrů

Interpunkční znaménka

rozdělovací znaménka v textu

• . tečka: Ukončuje větu, označuje zkratky, označuje řadové číslovky.
• , čárka: Odděluje věty v souvětí, složky několikanásobných větných členů, volně vložené či připojené výrazy.
• ; středník: Znaménko, jehož funkce je mezi tečkou a čárkou – odděluje části jedné věty, ale výrazněji než čárka.
• : dvojtečka: Uvozuje větu či její část, která nějak rozvíjí či doplňuje předchozí text; často např. uvozuje přímou řeč.
• ! vykřičník: Ukončuje větu rozkazovací či zvolací.
• ? otazník: Ukončuje větu tázací.
• – — pomlčka: Odděluje části projevu, naznačuje pomlku v řeči, vyznačuje rozsah (od–do).
• - spojovník: Spojuje těsně vázaná slova, na konci řádku se používá při dělení slov; píše se zásadně bez mezer.
• … výpustka (tři tečky): Nahrazuje vypuštěnou část textu, uvnitř textu naznačuje přerušovanou řeč.
• “” ‚’ »« ‹› uvozovky: Uvozují přímou řeč (citáty apod.).
• ' ′ apostrof (odsuvník): Nahrazuje vynechané písmeno ve slově, používá se pro zkracování letopočtů.
• () [] {} <> závorky: Označují volně vložené části textu, méně důležité či jen okrajově související pasáže.

Intertextualita

využití jednoho textu v jiném, propojenost jednotlivých textů

Interview

(z francouzského entrevoir, přeneseno do anglického inter a view) znamená v angličtině rozhovor nebo schůzka. Jedná se o žurnalistickou metodu, jak získat informace. Interview je také publicistický (někdy i zpravodajský) žánr.

Interview se od rozhovoru liší především tím, že novinář je jednoznačně v roli tazatele a iniciuje interview, určuje témata, otázky, okruhy atd. Při reprodukci se pak snaží zachytit nejen slova dotyčné osoby, ale také atmosféru, typické charakteristiky osobnosti a smysl jejích výpovědí. Nemusí naopak otrocky přepisovat vše, co člověk řekne. Pro dodatečné potvrzení interview se mohou dohodnout na autorizaci.

Intonace

melodie jazykového projevu, tj. změny ve výšce hlasového tónu v průběhu mluvené řeči. Je základní složkou rytmického impulsu.

Invektiva

(z lat. invectio, nájezd, napadení) - slovní útok, zvláště proti určité osobě (osobní invektiva), též celý projev takového poslání, druh pamfletu. Autor ji obvykle jako invektivu neoznačuje. Nejčastěji se invektiva objevuje jako součást polemiky a kritiky, ale setkáváme se s ní též v krásné próze a v poezii.

Inventio

viz řečnická teorie.

Ironie

použití slov v opačném významu, nádech výsměchu (např. "Ty jsi ale hrdina!" - když chceme říct, že dotyčný je zbabělec)