Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

Slovník literárních a jazykových pojmů

Realistické dílo

podává obraz života, děj odpovídá skutečnosti

Řeč

(lat. refutatio)

Části řeči jsou:

• exordium

• propositio

• narratio

• tractatio (argumentatio, refutatio)

• peroratio.

Části řečnické teorie byly:

• inventio (vyhledávání látky)

• dispositio (roztřídění sebrané látky)

• elocutio (nauka o slovním výraze)

  memoria (memorování řeči a cvičení paměti)

• actio či pronuntiatio (přednes řeči)

Cvičná řeč o smyšlené látce slove declamatio; byla to buď suasoria (úvaha o tom, jak jednati v té oné situaci; příklady byly brány z dějin a bájesloví) nebo controversia (kontroverze, objasnění smyšleného právního sporu z dvou protichůdných hledisek).

Řecká abeceda

(řecké písmo, alfabéta) je nejstarším dosud používaným písmem v Evropě. Používá se téměř výhradně pro zápis řečtiny (s výjimkou koptštiny), i do jiných jazyků však pronikají řecká písmena např. jako matematické symboly. Písmo bylo vyvinuto v klasickém období (kolem 9. století př. n. l.), pravděpodobně na základě fénického písma, a s několika změnami se používá dodnes.

Z alfabéty do značné míry vychází i slovanské písmo cyrilice a nezpochybnitelnou příbuznost vykazuje i námi používaná latinka.

Řecké písmo

viz řecká abeceda

Redakce

1. skupina autorů nebo zpracovatelů informací nebo literárních děl

2. konečná úprava obsahu nebo textu před tiskem nebo vysíláním

Redaktor

1. kdo vykonává nebo podílí se na redakci

2. kdo upravuje nějaký text nebo literární dílo ap.

Redigovat

1. upravovat text určený ke zveřejnění

2. vykonávat funkci redaktora

Refrén

část verše, verš nebo několik veršů, úsek textu (slovo, věta), který se v básni opakuje, a to buď beze změny, a nebo pozměněně

Refutatio

viz řeč.

Řemeslná komedie

viz commedia dell'arte.

Reportáž

(z franc. reportére = přinášet) literární útvar používaný především v žurnalistice. Popisuje a zobrazuje skutečnost na základě konkrétních faktů, většinou získaných přímou účastí nebo pozorováním.

Autor reportáže (reportér) se pohybuje na hranici zpravodajství a publicistiky: událost popisuje a zároveň ji i hodnotí, jeho postoj je často zřetelný a ovlivňuje kompozici. Podstatnými znaky reportáže je věcnost, důraz na detail (vyžaduje všímavost reportéra), přesný a pokud možno objektivní. Reportáž je jakýmsi rozšířeným zpravodajstvím, podrobnější a „přímo u toho“. Reportáž může být psaná a obrazová (noviny), rozhlasová či televizní.

Základními metodami tvorby reportáže jsou pozorování, přímá účast, sběr faktů a konfrontace pohledů. Většinou se jedná o jejich kombinaci, v některých reportážích výrazně převažuje některá ze složek, s čímž souvisí i výběr kompozice (dramatická, lineární, k. kontrastu, kruhová). Reportér je pozorovatel (a často i účastník) popisované události, což mu přináší specifický pohled na ni a čtenáři pak i lepší zprostředkování zážitku.

Reportér

Autor reportáže

Retardace

zpomalení, zdržení děje

Retrospektivní vypravování

od konce příběhu

Říkadlo

Žánr lidové slovesnosti. Jde o krátké, většinou dětské rčení založené na jedné straně na rytmickém textu a na potlačení sémantiky (říkadla poskytují příjemný rytmický zvuk, často nedávají žádný smysl a obsahují slova, která nic neznamenají), na druhé straně vycházející ze záměrné hry s významy slov a z toho plynoucí komiky.

Rispet

Strofický básnický útvar, původně italská milostná píseň, později lyrická čtyřverší podle klíče abab cc dd.

Ritornel

tříveršová strofa lyrického obsahu, původ v italské lidové poezii; jednoduchá myšlenka či otázka s odpovědí.

Román dobrodružný

žánrová forma románu vyznačující se poutavým dějem, větveným do překvapivých situací a kolizí, se silně zdůrazněnými motivy nebezpečí.

Román psychologický

románový žánr, vykreslení duševního života chápaného jako střetání protikladných stavů a pocitů. Zobrazení niterních reakcí postav důležitější než vnější motivace.

Román

rozsáhlý prozaický epický žánr, vyznačující se volnou a elastickou strukturou. Zachycuje rozsáhlou oblast jevů, událostí, společenských vztahů a psychologických situací, připouští různorodost obsahovou, látkovou a motivickou, mnohotvárnost kompoziční výstavby a uměleckých prostředků, zobrazuje životní příběhy většího počtu lidí a hlavní hrdina se v něm vyvíjí. Vyznačuje se největší kapacitou poznávací, fabule je široce větvená, rozvíjí vedle motivu hlavního řádu vedlejších, rozbíhá se do četných epizod. Vznikl v renesanci (16. stol).

Románové žánry:

• Román dobrodružný

• Román psychologický

Romance

původně poetický žánr španělské literatury přednášený s hud. doprovodem. Menší lyricko-epická báseň rozmanitého obsahu, nejčastěji s tematikou milostnou nebo romantickou, lehčího tónu a vyznívající na rozdíl od balady optimisticky a radostně.

Romaneto

je novela s fantastickými motivy a zpravidla tajemnou zápletkou, založená na postupném odhalování záhady logickým nebo zdánlivě vědeckým vysvětlením (jejím tvůrcem je Jakub Arbes)

Romantické dílo

spisovatelé zobrazují, co by chtěli ve skutečnosti mít, berou látku více ze své obrazotvornosti

Rondel

(z franc. rond, ronde = kruhový, okrouhlý nebo kruh) pevný básnický útvar cyklické formy o 12, 14, 15 nebo 16 verších o dvou rýmech, členěných do tří strof. Vznikl ve Francii jako druh lyrické básně ve středověku, ale s oblibou byl používán až do období renesance.

Rondó

forma francouzské lyrické poezie, nevelká báseň se dvěma rýmy, jde o báseň složenou ze dvou až tří strof na jejichž koncích se opakuje úvodní verš básně, nebo alespoň jeho první slovo Může být trojího typu: osmiveršový, …..

Ruská abeceda

viz azbuka

Rým

zvuková shoda koncových hlásek začínající poslední přízvučnou samohláskou na konci verše

Rýmová schémata

rým sdružený (aa bb cc dd), střídavý (abab cdcd), obkročný (abba cddc), postupný (abc abc), tirádový (aaaaaaa)

Rytmus

ve versologii reálné uspořádání zvukových prostředků verše, v němž je v dialektické jednotě spínáno abstraktní rytmické téma, spočívající v pravidelném opakování určitého zvukového prvku nebo komplexu prvků s protikladnými tendencemi, jež toto opakování narušují. Pojem rytmu je těsně spjat s pojmem metra, formy verše. V próze syntaktickou výstavbou podmíněné členění prozaického textu na mluvní takty, na něž se potenciálně navršují nejrůznější typy opakování.