Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

Slovník literárních a jazykových pojmů

Samohláska

(vokál) hláska, jejímž charakteristickým rysem je tón, na rozdíl od souhlásek nevzniká při jejich artikulaci šum.

Nejdůležitějšími rysy, kterými můžeme samohlásky popsat a které se nejvíce uplatňují při formování jejich tónu, jsou otevřenost, poloha jazyka a zaokrouhlenost či napjatost rtů.

Samostatný větný člen

stojí pro zdůraznění mimo větu (ve větě ho nahrazuje ukazovací zájmeno nebo příslovce); oddělujeme ho čárkou. (Měl rád děti. –> Děti, ty měl rád.)

Viz také vsuvka.

Sarkasmus

zesílená ironie

Satira

(z lat. satura, druh nádivky, složené z mnoha ingrediencí, pak "pestrá směs" vůbec) v modením smyslu slova způsob literárního podání, jenž se rodí vpodstatě z rozporu mezi ideálem a skutečností a jehož cílem je zesměšnít vše malicherné, špatné a nezdravé v životě jednotlivce i společnosti, a tím dosáhnout nápravy; může k tomu použít nejrůznější literární formy (např. epigramu, dialogu, listu, bajky, komedie, eposu i románu). V Římě je satira původně označení básní pestrého obsahu i formy (v tomto významu nazval svou sbírku Saturae Ennius).

Scénář

Literární dílo určené k dalšímu zpracování (sehrání) v divadle či filmu. Většina scénářů vypadá tak, že na každé stránce jsou dva sloupce. V levém je popis toho, co při dialogu (či monologu) postava dělá, jaká hraje hudba atd. V pravém sloupci je napsáno, co postava říká.

Pro potřeby filmu existuje také technický scénář, ve kterém jsou kromě těchto informací použity informace o umístění kamery a jak má kamera postavy zabírat. Technický scénář využívá zkratky, které označují umístění kamery a záběr. Z technického scénáře pak skriptka vyškrtává natočené scény a doplňuje dodatečné informace jako oblečení herců a osvětlení. U filmu se dále používá ještě bodový scénář, což je námět pořadu s doplněním chronologie a kuzalit.

Sci-fi

viz science fiction

Science fiction

Vědeckofantastický žánr nebo též sci-fi a SF (zkratky anglického science fiction) je umělecký žánr, vymezený výskytem spekulativních technologií a přírodních jevů v díle. Děj sci-fi je často zasazen do vesmíru, budoucnosti či alternativní historie.

Sci-fi je žánr blízký fantasy, kde je ale místo technologií hlavní rekvizitou většinou magie a fyzická síla (tzv. příběhy „meče a magie“). Oba žánry se ovlivňují a částečně prorůstají; jedním z takových průniků jsou například díla žánru science fantasy.

Za zakladatele žánru bývají považováni dva autoři – Jules Verne, pokud jde o technickou sci-fi, a H. G. Wells, který se věnoval spíše vlivu technologií na člověka. Pokud jde o kořeny fantaskního žánru, sahají k eposu o Gilgamešovi, Plátonovu Ideálnímu státu a podobným dílům.

viz také hard science fiction a soft science fiction

Sémantické gesto

pojmenování pro obsahově nespecifický významotvorný princip, jímž básník slučuje prvky svého díla ve významovou jednotu, tedy významotvorný proces, jímž dílo vzniklo a jejž četba v čtenáři znovu navozuje.

Sémantické pole

termín pro síť vztahů, které spojují slovo s jinými na základě nějaké příbuznosti ať formální či významové.

Sémantický pleonasmus

Nadbytečné nahromadění významově blízkých výrazů. Obecně se považuje za stylistický nedostatek, lze ho však používat i cíleně, např. jako básnický prostředek. Viz také pleonasmus.

Sémantika

nauka o významu jazykových jednotek

Semiokluzivy

(poloražené souhlásky) skupina pulmonických souhlásek, které vznikají prvotní krátkou okluzí, která je vzápětí uvolněna a plynule následována konstrikcí. V podstatě jde o rychlý sled okluzivy a konstriktivy, které jsou artikulovány současně. Ve výslovnosti lze zřetelně rozlišit současnou artikulaci u semiokluzivy (např. české /c/ [ts]) od dvou samostatně vyslovených souhlásek (např. [t] a [s]). Podle sluchového dojmu se též nazývají poloražené souhlásky (afrikáty).

Sentence

viz gnóma.

Sestina

obecně šestiveršová strofa nebo složitá lyrická forma provensálského původu, skládající se ze 6 šestiveršových strof a závěrečného trojverší. Jambické deseti nebo 11slabičné verše se nerýmují, ale v přísně normovaném pořadí vzájemně variují na konci veršů 6 různých slov.

SF

viz science fiction

Shrnutí

viz výtah

Sidžo

Tradiční forma korejské poezie. Význam slova sidžo není příliš jasný a znamená báseň ročních dob nebo soudobou báseň. V korejštině je sidžo zaznamenáno ve třech dlouhých verších, shora dolů a zprava doleva. Kvůli odlišnému písmu se do češtiny převádí jako šestiverší.

Skaz

forma vypravěčské prózy, která z hlediska lexikálního syntaktického a intonačního se projevuje zaměřením na mluvenou řeč vypravěče. Cílem je vytvoření iluze, přímého kontaktu mezi autorem a čtenářem, obsahuje signály usměrňující čtenáře na tento projev jako na vzniklý konkrétním mluvčím.

Skeč

Krátké divadelní představení, resp. dramatický výstup žertovného, humorného, komického nebo satirického obsahu, obvykle na aktuální téma. Zpravidla využívá překvapivou humornou nebo satirickou pointu.

Skica

(neboli náčrtek, někdy též obraz, obrázek nebo črta) krátký stručný text jednoduché stavby nastiňující nějaký problém nebo vyprávějící nekomplikovaný děj. Jde o útvar žánrově blízký fejetonu nebo arabesce.

Skloňování

obměňování ohebných slovních druhů podle pádů

Skriptum

učební text vysoké školy

Sloh

Způsob výstavby jazykového projevu (komunikátu), tj. způsob zpracování obsahu a využití jazykových prostředků. Sloh dává projevu jednotný a charakteristický ráz. Projevuje se ve výběru jednotlivých prostředků, jichž je v projevu užito, a v jejich uspořádání v celek. Po stránce jazykové závisí slohová vytříbenost zejména na vhodném výběru slov, na plynulé stavbě vět a na jejich spojení v souvislý text.

Ve spisovném vyjadřování existuje celá řada slohotvorných činitelů obecné platnosti. Záleží na tom, zda je projev veřejný či neveřejný, zda je mluvený či písemný a jaký má projev účel (funkci). Vedle toho se uplatňuje ještě řada činitelů dalších, zvláště to, zda se v projevu obráží citové zaujetí pisatele, nebo zda se v něm projevuje jen stránka rozumová, zda jde o projev bezprostřední, nepřipravený, anebo předem připravený, zda jde o monolog, či o dialog atd.

Mezi druhy slohových postupů patří:

• informační - nejjednodušší, podává fakta, sdělení ve věcných (místních, časových) nebo formálních souvislostech (např. abecedně)

• vyprávěcí - podává děje, události, příběhy jako jedinečné, úsilí o zajímavost, napětí, názornost, pestrost

• popisný - vystižení vnějších znaků, příznačných rysů objektu nebo děje; zřetel k částem a celku, souvislostem; volba pořadí popisu částí

• charakterizační - vystižení vnitřních znaků objektu (osoby), a to přímo (konstatováním), nebo nepřímo

• výkladový - vysvětlení podstaty jevu (nejen vnější znaky, ale i vnitřní vztahy, souvislosti, příčinné jevy)

Slohotvorní činitelé

souhrn podmínek a faktorů, které ovlivňují vznik mluveného nebo psaného projevu;

Sloka

část básně (nejčastěji 4 verše)

Sloupek

Publicistický útvar používaný v novinách, vznikl „na objednávku“ na počátku 20. let 20. století. Sloupek stojí na vtipném námětu, konkrétní podmět zevšeobecňuje, často ironizuje. Narozdíl od fejetonu je sloupek stručnější, obvykle nepřesahuje jeden sloupek novinové sazby.

V anglosaské literatuře má sloupek (column) podobný námět, ale je blíže našemu fejetonu, především svým rozsahem.

Slovní druhy

Viz ohebné slovní druhy (které lze skloňovat nebo časovat) a neohebné slovní druhy

Soft science fiction

Podžánr science fiction charakterizovaný svým zaměřením na „měkčí“ vědecké disciplíny, jako je biologie, psychologie, sociologie, ekologie, antropologie, lingvistika a jim podobné. Termín soft SF se tak vymezuje jako protiklad k pojmu hard science fiction.

Zároveň se někdy používá pro hnutí „Nová vlna“, které vzniklo v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století. Někdy se dokonce používá v pejorativním významu pro popis science-fiction, která je z vědeckého pohledu nepřesná, či zcela nevědecká.

Spíše než o technické detaily a vědeckou správnost se snaží o podrobnější obraz společnosti, mají lépe vykreslené osobnosti hrdinů a důkladněji prokreslené zápletky.

Vzhledem k problematickému vymezení „tvrdých“ a „měkkých“ věd a protože je termín „soft SF“ vnímán spíše jako negativní, se označení „soft science fiction“ dnes již prakticky nepoužívá.

Sonet

typ básně, kde se střídají dvě sloky čtyřveršové a dvě sloky tříveršové. Celek má tedy 14 veršů. 1. čtyřverší uvádí tvrzení (teze), 2. (antiteze) protiklad prvního, obě trojverší znamenají sklad (syntézu). Nejčastěji jde o pětistopý jamb.

Souhláska

(konsonanta) hláska, jejímž charakteristickým rysem (na rozdíl od samohlásek) je šum, který vzniká specifickým postavením či pohybem mluvidel.

Podle způsobu artikulace dělíme souhlásky na

• Pulmonické souhlásky: vznikají prouděním vzduchu, který je uváděn do pohybu pomocí plic

  • Konstritivy (úžinové souhlásky)

  • Okluzivy (závěrové souhlásky)

  • Semiokluzivy (poloražené souhlásky)

  • Nazály (nosovky)

  • Aproximanty

  • Vibranty (kmitavé souhlásky)

  • Verberanty (někdy též švihy)

• Nepulmonické souhlásky: jsou tvořeny proudem vzduchu, který je dáván do pohybu jiným způsobem než plícemi. Tato skupina souhlásek, které se v češtině nevyskytují, zahrnuje mlaskavky, ejektivy a implozivy.

Space opera

(česky vesmírná opera) žánr fantastiky úzce spojený se science fiction. Dílo spadající do této kategorie obvykle zahrnuje romantické dobrodružství, mezihvězdné cestování, vesmírné bitvy a příběh točící se kolem mezihvězdného konfliktu a osobních dramat.

Spisy parainetické

spisy obsahu povzbuzujícího, moralizujícího; viz také paraineze.

Stance

oktáva základní strofa italského a vůbec románského renesančního eposu, skládající se z 8 11tislabičných veršů rýmovaných zpravidla ABABABCC.

Staroslověnština

(neboli stará církevní slovanština) nejstarší slovanský spisovný jazyk. Spisovná norma vznikla na základě nářečí používaného v okolí Soluně v 9. století. S určitými změnami se používá pod názvem církevní slovanština dodnes, ne už však jako živý jazyk, nýbrž jako bohoslužebný jazyk církví byzantského obřadu (řeckokatolická, pravoslavná).

Strip

Krátký komiks, obvykle s třemi až čtyřmi obrázky.

Strofa

česky sloka; vzniká spojením jednotlivých veršů a představuje obvykle nějaký myšlenkový celek. Některé typy strof se ustálily a mají normovanou podobu.

1. distichon – dvojverší (první a druhý verš se vzájemně doplňují, rozvíjí, nebo popírají), viz elegické distichon a hrdinské dvojverší
2. tercina – tříveršová strofa, v níž se rýmuje 1. a 3. verš, střední je spojen rýmem s lichými verši následujícího tříverší
3. tetrastichon – čtyřveršová strofa, též kvartet
4. ritornel – lyrické trojverší
5. stance – strofa složená z šesti veršů se střídavými rýmy a dvou veršů s rýmy sdruženými
6. decima – desetiveršová strofa se čtyřmi různě umístěnými rýmy

Stylistika

Nauka o slohu. Pojednává o podstatě slohu a o jeho druzích, o slohové výstavbě jazykových projevů (textů) a o slohovém rozvrstvení jazykových prostředků.

Styl příznačný pro jazykové projevy jednotlivce, jednoho autora, nazýváme individuální (osobní) styl. Nejnápadnější jsou rozdíly v individuálním stylu různých autorů umělecké literatury.

Jazykové styly jsou dle své funkce děleny na:

• prostě sdělovací - písemná komunikace, ústní komunikace, veřejné ústní jednání atd.

• odborný - přednáška, úvaha, esej, kritika, recenze, odborná diskuse, odborný článek apod.

• administrativní - úřední dopis, plná moc, objednávka, žádost, životopis atd.

• publicistický - zpravodajství, úvodník, článek, komentář, glosa, sloupek, causerie, referát, reportáž, fejeton, interview atd.

• umělecký

Suasoria

viz deklamace.

Substantivum

(pl. substantiva), podstatné jméno

• konkrétní (např. pes, dům)

• abstraktní (např. mladost, chudoba, vztah)

• obecná (viz příklady výše uvedené)

• vlastní (tj. jména, např. Afrika, Praha, Česko)

Synekdocha

část pojmenovává celek nebo naopak (Nebyla tam ani NOHA = nikdo tam nebyl)

Syntaktický pleonasmus

slovo, které je použito ve větě, ačkoliv ho gramatika v dané větě nutně nevyžaduje.

Syžet

označení pro systém tématických složek (děje, postav, vnějšího prostředí, vypravěče), jak vyplývá z celkové konstrukce a z celk. průběhu epického díla.