Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

Slovník literárních a jazykových pojmů

Verberanty

(někdy též švihy) skupina pulmonických souhlásek, které se vyznačují rychlým dotykem dvou artikulátorů, který je na rozdíl od vibrant pouze jednorázový. V češtině takové souhlásky nejsou.

Verbum

(pl. verba), sloveso

V rámci sloves se zvlášť vydělují tyto druhy:

• pomocné sloveso být (které je v opisných slovesných tvarech vlastně morfémem – např. dělal jsem, dělal bych)

• sponová slovesa – spony (např. tráva je zelená, být mladý je příjemné, kočka má oči zelené)

• modální slovesa – způsobové ( např. chtít, mít – „máme pracovat“, moci, smět, muset)

• fázová slovesa (začít, přestat, zůstat – např. zůstal sedět)

• zvratná slovesa (pojí se se zájmenem „se“, „si“ – bát se, bít se, umývat se; !pozor na tzv. zvratné pasivum, které sem nepatří – např. dům se staví – zde je „se“ morfémem, nikoliv zájmenem!)

Verš

jeden řádek v básni, může být Sylabotónický (předepsáno rozmístění přízvučných a nepřízvučných slabik), Bezrozměrný (1 verš = 1 věta) nebo Volný (nemá nic předepsáno)

Verzálky

viz majuskule

Vesmírná opera

viz Space opera

Vesperale

katolická liturgická kniha obsahující nešporové texty s notací

Věta eliptická

bývá v odpovědích na otázky; je vynechán některý důležitý větný člen, přičemž význam věty je zřejmý ze souvislosti (kontextu). (Kdy se vrátíš? Večer (se vrátím).)

Viz také elipsa.

Věta neúplná

Viz věta eliptická.

Vibranty

(kmitavé souhlásky) skupina pulmonických souhlásek, které vznikají aerodynamicky podmíněným, opakovaným dotykem artikulátorů (kmitáním).

Vituperatio

hanlivá řeč

Vnitřní monolog

ve výstavbě fabulovaného lit. díla útvar, který usiluje postihnout myšlení vyprávějícího subjektu přímo v jeho zrodu, v jeho nehotovém, často ještě chaotickém, protikladném a dynamickém stavu. Cílem je zachytit proud vědomí. Polopřímá řeč, nevlastní přímá řeč.

Vokál

viz samohláska

Vsuvka

je volně vložena do věty, nezávisí na žádném větném členu. Vyjadřuje nějaké doplnění nebo stanovisko mluvčího. Oddělujeme ji čárkami (jednoslovné nemusí být v čárkách), do pomlček, závorek, v řeči pak pauzou.

(..., podle mého názoru, ..., - a to je pošetilé –, ...)

Vyčleněný větný člen

Viz samostatný větný člen

Výpisek

vypsaný úryvek, citát z textu

Porov. s výtah

Vypravěč

fiktivní objekt mluvčího, který v lit. dílech epických, ojediněle dramatických, tvoří z kompozičního hlediska součást syžetu a prostředkuje mezi vnímatelem a obsahem sdělení. Vypravěče nelze zaměňovat s psychofyzickou osobností autora, nelze jej ani jednoznačně pokládat za mluvčího autorových postojů a názorů.

1. autorský (označovaný jako „vševědoucí“) rozebírá děj i jednání postav z perspektivy „zvenku“ i „zevnitř“ , popisuje, může však i anticipovat činy nebo skryté myšlenky postav. Autor je zde jakožto vypravěč stvořitelem a principálem, všechno komentuje, hodnotí, tvoří děj, diskutuje sám se sebou, s postavami, se čtenářem; antiiluzivní epika – dává najevo, že to je výmysl)

2. objektivní (neutrální) - jen jako svědek, nekomentuje, nehodnotí; reportér, kamera; používali ho zejména realisté

3. subjektivní (personální) v. - „vševědouctnost“ je omezena sémantickým aspektem jedné z postav = vyjadřuje to, co může prožívat, vědět a vidět postava s jejíž perspektivou pohledu se v. ztotožnil. Postava (účinkující) sama tvoří děj, je jeho účastníkem a přitom ho komentuje.

Vyprávění

zobrazování, fiktivního nebo i skutečného děje.

Výpustka

interpunkční znaménko, které se používá pro označení vypuštěného slova nebo slov v textu, často na konci věty. Zapisuje se jako tři tečky za sebou. V textu zpracovávaném počítači se používají buď tři jednotlivé tečky (kód ASCII v desítkové soustavě: 46) nebo zvláštní znak pro výpustku „…“

viz též elipsa

Výtah

(shrnutí) stručný, zhuštěný obsah z knihy nebo článku a podobně

Porov. s výpisek

Vytčený větný člen

Viz samostatný větný člen

Význam

obsahová, sdělná hodnota určitého výrazu, složka znaku, jejímž prostřednictím znak poukazuje ke skutečnosti mimo sebe.