Ludvík Souček

CESTA SLEPÝCH PTÁKŮ
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Praha (Až na jednu jedinou výjimku)

Příkaz šéfredaktora; abych v našem časopisu vylíčil osudy a zážitky výpravy doktora Kameníka, mne uvedl do značných rozpaků. Především proto, že o ní byly v posledních týdnech a měsících napsány stovky a možná tisíce článků a zpráv, rozhlas i televize přinesly dlouhé a podrobné relace. Pokud vím, bude dokonce do našich kin v nejbližší době uveden i film, sestříhaný ze záběrů pořízených kameramany zpravodajského filmu. Moje zdráhání bylo tím pochopitelnější, že vědní obory, k jejichž rozvoji podivuhodná cesta čtyř badatelů přispěla, nijak nesouvisí s povoláním novináře. Jen vzácná laskavost a ochota dr. Kameníka mi dodala odvahy pokusit se o přikázaný úkol a v několika kapitolách souvisle vylíčit nejen zážitky výpravy, ale i vše podstatné, co jí předcházelo. Abych se vyhnul možným nepřesnostem, vyřešil jsem úkol s vědomím vedení časopisu šalamounsky: nahrál jsem totiž na magnetofonový pásek vyprávění všech, kteří měli k výpravě nějaký vztah a mohli podat vysvětlení k obzvláště pozoruhodným nebo téměř neuvěřitelným bodům zpráv, přetřásaných v těchto dnech odborným a vědeckým tiskem. Přidal jsem své poznámky a vysvětlivky jen tam, kde to bylo podle mého názoru nutné, zejména kde moje laskavé „oběti“ ve vzrušeném vyprávění používaly zcela nesrozumitelných výrazů, přístupných jen s pomocí naučného slovníku. Nemusím snad ani podotýkat, že jsem do jednotlivých vyprávění nezasahoval jinak. než drobnými jazykovými a slohovými úpravami, v těchto případech obvyklými. Snažil jsem se zachovat i zvláštní styl a ráz řeči každého z vyprávěčů.

Je mou příjemnou povinností poděkovat všem, kdo umožnili tento seriál jedenatřiceti článků a dokumentů odpovědně sestavit, především profesoru Sörenssenovi, vedoucímu katedry staroislandského jazyka v Reykjavíku. Jsem mu zavázán nejen jako novinář, ale i jako host za nesmírně laskavé a přátelské přijetí, kterého se mi dostalo jak v jeho pracovně, tak i v domově.

Pokud se zpráva týká problémů osídlení planet živými bytostmi a ostatních otázek astrobiologie, získal jsem vždy ochotného a neúnavného informátora v docentu Holubovi, přednostovi astrobiologické laboratoře Československé akademie věd. Jeho rozsáhlé vědomosti o dějinách průzkumu planet a o teoriích tohoto zbrusu nového oboru mi umožnily obejít se bez obtěžování dalších vědeckých pracovníků.

Kapitána-šéfpilota transatlantického „convairu“ pravidelné linky Kodaň-Tokio, Sigurdssona, jednoho z nejzasloužilejších letců společnosti Scandinavian Airlines System, se mi bohužel nepodařilo dostihnout osobně, ačkoli jeho svědectví bylo pro úplný popis všech událostí velmi důležité. Vyhověl však mé prosbě a vylíčil své zážitky s „létajícím talířem“ v obšírném dopise, jehož doslovný překlad je zařazen. Můj dík, samozřejmě, patří především přímým účastníkům „dobrodružství století“, jak příhody expedice nedávno nazval deník New York Herald Tribune - dr. Kameníkovi, jeho společníku dr. Bjelkemu, lékaři polikliniky v Hafnarfjórduru (dalo mi mnoho práce, než jsem se tomuhle jménu řádně naučil nazpaměť), fotografce Aleně Králové a horskému vůdci Leifu Thorgunnovi, bez něhož by se pravděpodobně z kráteru Sneffiels nevrátil nikdo, aby vyprávěl své zážitky.

Literárního historika jsem nemusel hledat daleko. Obšírnými znalostmi díla Julesa Verna - o něhož mi šlo zejména - přispěl malíř Kamil Lhoták. Ujal se též ilustrování knihy podle snímků a údajů doktora Kameníka a Aleny Králové, kteří také dodali potřebný dokumentární, vysvětlující materiál.

Fotografické dokumentace se ujal s neobyčejnou ochotou a nadšením Vratislav Tachezy - většina snímků, pokud není uvedeno jinak, vděčí za svůj vznik jemu.

Tím jsem, doufám, učinil všem povinnostem zadost a dovolte mi skončit trochu upraveným čínským příslovím:

Veškeré klady tohoto příběhu připište těm, kteří jej prožili, veškeré nedostatky autorovi, jenž se nedokázal svým vyprávěním přiblížit poutavosti skutečného života.

V Praze, leden - srpen 1962