Ludvík Souček

CESTA SLEPÝCH PTÁKŮ II
Runa rider
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

 

„… nebo přes hrozné vrchy skalnaté a opálené, z nichž i dým jakejsi časem vystupoval, až vlasy na hlavách hrůzou vstávaly, jsme jeli, k tomu přes hrozná místa vypálená a pohořelá, též přes velká bahna, k víře téměř nepodobná…“

DANIEL STREJC: ISLANDIA
anebo Krátké vypsání ostrova Islandu, v němž věci divné a zvláštní, v krajinách těchto našich nevídané, očitě spatříny a některé od obyvatelův ostrovu toho hodnověrně slyšány i pravdivě poznamenány.

 

 

 

Lichotivá pozornost, které se dostalo souboru interviewů Cesta slepých ptáků shrnujícímu reportáže o cestě doktora Kameníka, doktora Bjelkeho, Aleny Králové a Leifa Thorgunna skalními bludišti pod Sneffelsem, se nijak nedotkla mého šéfredaktora. Zůstal věrný železné zásadě, že členové redakce nemají být rozmazlováni a že dostatečným důvodem k pochvale je teprve udělení Nobelovy ceny, což se ostatně v jeho třicetileté redakční praxi dosud nestalo…

Než jsem se nadál, putoval jsem od stop návštěvy nepozemšťanů, od zářících slepých ptáků, podivuhodných soch a dosud nedešifrovaných „programů“ na obrazovkách v jeskyni Viklanů zpátky do vnitřní rubriky, ke svému psacímu stolu a k zemědělské problematice, kterou jsem bohatě zahrnován a v níž platím za odborníka, protože jako jediný redaktor našeho listu spolehlivě rozeznám žito nejen od pšenice a ovsa, ale i – což je zdrojem závisti kolegů – od ječmene.

Smířil jsem se s tím, že Cestou slepých ptáků byla uzavřena první kapitola průzkumu prostor navazujících na Díru svatého Patrika a že dalším událostem, které zkrátka musely přijít, budu z Prahy jen přihlížet jako nadšený a zčásti zasvěcený, ale přece jenom vzdálený divák. Co bych se nepřiznal – litoval jsem. Nejen proto, že jsem nemohl být i nadále svědkem „dobrodružství století“ – jak nazval objevy pod Sneffelsem New York Herald Tribune, ale stýskalo se mi i trochu po celé slavné čtveřici a také po profesoru Sörenssenovi, Bjelkově mamince – zkrátka po přátelích uprostřed oceánu, na Islandu.

Jednoho dne si mne šéfredaktor zavolal do své pracovny. „Co tu vlastně děláš?“ zahájil nevrlým tónem.

„Připravuju přece tu reportáž, kterou jsi včera…,“ namítl jsem udiveně. „Počkej! Chci vědět, co děláš tady v Praze! Proč nejsi na Islandu, hergot? Copak se z vás, chlapi, nikdy nestanou novináři? Vždycky první na místě! Teď abych přejímal cizí zprávy…“ (Jako bychom někdy dělali něco jiného, myslel jsem si.)

Hodil přede mne na stůl několik deníků. Všechny měly výrazné titulky a všechny říkaly asi toto:

POZORNOST SVĚTA SE OPĚT OBRACÍ KE SNEFFELSU!

Pro zajímavost uvedu některé výňatky.

* * *

Rudé právo 26. července:

Nálezy na Islandu pokračují?

(ČTK) Účastníci objevů v jeskyních pod Sneffelsem na Islandu, československý vědec dr. Kameník, jeho manželka Alena Kameníková a islandští příslušníci dr. Bjelke a Leif Thorgunn se opět ocitli v popředí zájmu. Po zjištění nepochybných stop návštěvy z cizí planety slibují jeskyně vydat další tajemství atd.

* * *

Mladá fronta téhož dne (redakční článek):

Další obrazovky do vesmíru přede dveřmi

Rozumí se další skalní obrazovky, na nichž náš vědec doktor Kameník a jeho druhové nalezli záznamy vesmírné návštěvy na Islandu. Ani dnes, po dvou letech od fantastického objevu silikonových soch, obludné Černé chobotnice zanechané „vesmířany“ a ostatních známek pobytu cizinců na naší planetě, neutichl vědecký rozruch kolem objevu dr. Kameníka a ostatních. Včera došla z Islandu zpráva, že inženýr Borgland, vedoucí technické stránky výzkumů, objevil další systémy jeskyň a nové doklady neodhadnutelné ceny. Zároveň se dovídáme, že další stopy meziplanetární návštěvy určil dr. Bjelke na své nedávné cestě do jižní Ameriky. Není toho mnoho najednou?

–čj–

Poznamenávám, že šifra –čj– nepoužila správně slova „silikonový“ – modely lidí pod Sneffelsem byly z neobyčejně složité křemičité látky, která až na obsah Si neměla se silikonem zhola nic společného.

Pozn. red.

A ještě jeden výstřižek, tentokráte Frankfurter Allgemeine Zeitung, polední vydání 27. července.

Sneffels opět v zorném poli světa!

(Od našeho zvláštního dopisovatele.) Islandské objevy nemusíme čtenářům našeho listu vysvětlovat. Zúčastnili se jich v cyklu reportáží našeho zvláštního zpravodaje Horsta Hammera. Spolu s lékaři i jejich pomocníky sestoupili Dírou svatého Patrika do hlubin Země, s nimi pátrali po tušené Vernově návštěvě na Islandu a byli, alespoň v duchu, účastni nálezů křemíkových soch, tajemné Černé chobotnice, vrhající radioaktivní paprsky, i obrazovek s nepřetržitým informačním programem z cizí planety. Byli jsme informováni z pera leteckého odborníka prof. dr. Purlitze o létajícím kotouči, vypuštěném nevolky dr. Kameníkem a dr. Bjelkem kamsi do vesmíru jako pravděpodobný signál vzdáleným příjemcům, že lidstvo dosáhlo poměrně vysoké civilizační úrovně a že je možné vejít s ním ve styk.

Zájemce upozorňujeme, že reportáže Horsta Hammera a studie prof. Purlitze vyšly ve zvláštní brožuře s mnoha původními snímky. Několik posledních výtisků je na skladě v administraci našeho časopisu… atd.… došlé zprávy mobilizovaly nejen vědce, ale i novináře. Včera odletěli dva zvláštní reportéři našeho listu do Reykjavíku. V okamžiku, kdy čtete tuto zprávu, jsou již nepochybně na místě a připravují nový cyklus zpráv o nových senzacích pro vás. Nepřehlédněte a nezapomeňte… atd.

„Zvláštní dopisovatel Horst Hammer“ i „letecký odborník prof. dr. Purlitz“ jsou, jak jsem již dávno zjistil, sice důvtipným, ale zato naprostým výmyslem nějakého šikovného redaktora. V telefonním seznamu Frankfurtu n. Mohanem po nich není ani stopy a „zvláštní brožura s mnoha původními snímky“ je volným zpracováním Cesty slepých ptáků… Nejprve jsem chtěl rozhořčeně protestovat, ale pak jsem mávl rukou. Upozorňuji však na tomto místě FAZ velmi důrazně, že v případě podobného osudu Runy rider předám celou záležitost Mezinárodnímu soudu v Haagu.

Pozn. red.

Druhý den ráno jsem nasedl do letadla Praha–Kodaň, vybaven dobrými radami šéfredaktora a takovým množstvím islandských aurarů, že bych podle mínění šéfa mohl vést luxusní život, jaký by mi záviděl i emír z Kuvajtu.

Vracel jsem se na Island, do země, kterou jsem si zamiloval, a k lidem, které mám moc rád. Netušil jsem ovšem, že se zároveň vracím k druhému dějství „dobrodružství století“ a že toto dějství bude ještě dramatičtější a bohatší na zvraty a překvapení, než bylo první.

Z Islandu jsem přivezl další cyklus interviewů. Shrnuli je pod společným názvem Runa rider. Čtenářům Cesty slepých ptáků ani nemusím opakovat, že výpovědi přímých účastníků byly zachyceny na magnetofonový pásek a reprodukovány tiskem doslova, pouze s obvyklými redakčními úpravami, přičemž jsem se snažil pečlivě zachovat charakteristický způsob mluvy každé „oběti“. Nezapírám, že rozhovory daly dost práce; doktoři Kameník a Bjelke, ale také Leif a paní Alena mají špatné zkušenosti s popularitou a jen po dlouhém přemlouvání vystoupili ze skořápky skromnosti, aby se propůjčili k další knize. Velmi jim za to děkuji.

Děkuji i přátelům, kteří se podíleli již na knize Cesta slepých ptáků a obětavě spolupracovali i na knižním vydání interviewů, na Runě rider – malíři Kamilu Lhotákovi, jenž knihu doprovodil dokumentárními kresbami a vyzdobil ji, právě tak jako fotografu Vratislavu Tachezymu, jehož dílem je fotografická dokumentace.

Svůj dík docentu Holubovi, přednostovi astrobiologické laboratoře Československé akademie věd, snad ani nemusím zvlášť zdůrazňovat. Čtenáři reportáží – ať již v našem časopise, nebo v knižním souboru – znají jeho neocenitelnou spolupráci.

Únor–prosinec 1964