Stendhal

Vstoupil do armády a zúčastnil se Napoleonských válek. Když padl císař, Stendhel se usadil v Miláně, který byl v té době pod vládou Habsburků. Život v Itálii mu vyhovoval zejména proto, že v této zemi zaznívalo mnoho revolučních myšlenek. To mu umožňovalo zažít dobrodružství a scházet se s revolucionáři. Také se zde velmi zamiloval a vztah prožíval naplno.

V roce 1821 ho rakouské úřady vypověděli ze země. Vrátil se do Francie a publikoval zde nejrůznější díla. Po skončení revoluce se znovu vydal do Itálie, tentokrát ve funkci diplomata. V tomto období napsal většinu svých románů a próz. Stedhal zemřel v roce 1842 ve Francii, při návštěvě Paříže.

Stendhal používá ve svých románech vášnivou lásku, jejich hrdinové neuznávají soudobou společnost, navenek se jí ale přizpůsobují, stávají se z nich tedy pokrytci. Pokud se ale společnosti postaví, zemřou.

Stendhal se odlišoval od romantiků psaním neosobních a reálných románů. Měl velké sebevědomí, i když jeho románová tvorba nebyla příliš úspěšná. Neuznával společenské vrstvy ani podnikatelského ducha soudobé Ameriky. Byl obdivovatelem renesance.