Jonathan Swift
překlad: Aloys Skoumal

GULLIVEROVY CESTY
recenze
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Dopis kapitána Gullivera příbuznému Sympsonovi

Doufám, že se s ochotou veřejně přiznáte, když budete o to požádán, že jste na mne mocně a často doléhal, až jste mě přiměl k tomu, abych vydal velmi rozvláčnou a nepřesnou zprávu o svých cestách. A že jsem Vám nařídil, abyste zjednal mladé pány z obou našich univerzit, kteří by ji uspořádali a slohově opravili, tak jak to udělal na mou radu můj příbuzný Dampier s knihou zvanou Cesta kolem světa. Ale nepamatuji se, že bych Vám byl dal souhlas k tomu, aby se něco vynechalo, tím méně, aby se něco doplnilo. Toho všeho se zde nadobro zříkám. Tak třeba ve vyprávění o akademii vynálezců a v některých partiích o rozmluvě s mým hvajninimským pánem jste buďto hlavní okolnosti vynechal, nebo je tak zestručnil a pozměnil, že své dílo ani nepoznávám. Když jsem se Vám dříve v dopise o něčem takovém zmínil, ráčil jste mi odpovědět, že se bojíte někoho urazit. Ale jak se mohlo vztahovat, prosím Vás, něco, co jsem říkal už před tolika lety a skoro na pět tisíc mořských mil daleko, v jiném mocnářství, na některé Jahuy, kteří prý teď vládnou stádu? Zejména v době, kdy jsem ani nemyslil na to neštěstí, že budu žít pod jejich vládou, ani se ho nebál? Což opravdu nemám proč stěžovat si, když vidím, jak Hvajninimové vozí zrovna tyto Jahuy na voze, tak jako by oni byli dobytek a tito rozumní tvorové? Věru, hlavní pohnutkou k tomu, abych se sem uchýlil do ústraní, bylo mi to, abych neměl na očích tu ohavnou a hnusnou podívanou.

Tolik jsem pokládal za slušné říci Vám, pokud se týče Vás a důvěry, kterou jsem ve Vás skládal.

Dále si stěžuji na vlastní nedostatek soudnosti, že jsem podlehl naléhání a nesprávným důvodům Vašim i několika jiných a že jsem nadobro proti svému lepšímu názoru svolil, aby se mé Cesty vydaly.

Vzpomeňte si prosím na to, jak často jsem Vám připomínal, když jste kladl důraz na pohnutku veřejného blaha, že Jahuové jsou živočišný druh, který nelze naprosto napravit poučováním nebo příklady. A ukázalo se, že je to pravda. Neboť místo aby už byl konec všem přehmatům a špatnostem aspoň na našem ostrůvku, jak jsem se právem nadál, hle, po více než šesti měsících nepoznávám, že by byla má kniha měla vůbec nějaký účinek, jak jsem zamýšlel. Chtěl jsem, abyste mi napsal, až se potlačí stranictví a klikaření. Až budou soudci vzdělaní a spravedliví, obhájci poctiví a skromní a se špetkou zdravého rozumu a až budou na Smithfieldu plápolat pyramidy zákoníků. Až se nadobro změní výchova mladých šlechticů. Až budou lékaři vyhnáni, Jahujky oplývat ctností, počestností, pravdomluvností a rozšafností. Dvory ministrů důkladně vyčištěny a vymeteny. Rozum, zásluha a vzdělanost odměňovány. Všichni ti, kdo dělají ostudu tisku v próze i ve verši, odsouzeni k tomu, jíst jen své slátaniny a zapíjet je svým inkoustem. Nadál jsem se, byv povzbuzen Vámi, s jistotou těchto náprav a ještě tisícerých jiných. Vždyť je bylo prostě možno odvodit z naučení podaných v mé knize. A nutno přiznat, že za sedm měsíců bylo dosti kdy napravit všechny neřesti a pošetilosti, jimž podléhají Jahuové, kdyby totiž jejich povaha byla jen trochu schopna ctnosti anebo moudrosti. Ale Vy jste dosud na mé očekávání neodpověděl v žádném dopise, ba naopak, přetěžujete každý týden našeho poslíčka pamflety a klíči a úvahami a pamětními spisy a replikami. A co vidím? Obviňují mě v nich, že haním velké státníky, že snižuji lidskou přirozenost (jak ji aspoň ve své prostomyslnosti nazývají) a že tupím ženy. Shledávám, že pisatelé těch hromad papíru sami mezi sebou nesouhlasí. Někteří z nich totiž nepřipouštějí, že bych byl vůbec spisovatelem svých Cest. A jiní zase ze mne dělají spisovatele knih, které jsou mi naprosto cizí.

Rovněž shledávám, že Váš tiskař byl tak ledabylý, že popletl čas a zmýlil se v datu mých cest a návratů. Neudává správně ani rok, ani měsíc, ani den v měsíci. A dovídám se, že od vydání mé knihy je původní rukopis úplně zničen. Nezůstal mi ani opis. Poslal jsem Vám několik oprav, které laskavě doplňte, dojde-li někdy k druhému vydání. Přesto za ně neručím, ale přenechávám svým soudným a nestranným čtenářům, aby si to upravili podle libosti.

Dovídám se, že naši námořničtí Jahuové vytýkají mé námořnické mluvě, že není na mnoha místech správná a že se jí už nemluví. Nic naplat. Na prvních cestách v mých mladých letech poučovali mě nejstarší námořníci a naučil jsem se mluvit podle nich. Ale už dávno jsem poznal, že námořničtí Jahuové – stejně jako pevninští – mají ve zvyku novotařit ve slovech. Ta se mění každý rok. Jak se pamatuji, pokaždé když jsem se vrátil do vlasti, měli starou hantýrku tak změněnou, že jsem nové stěží rozuměl. A pozoruji, že když ke mně přijde z Londýna nějaký Jahu ze zvědavosti na návštěvu, ani on, ani já nedovedeme své myšlenky pronášeti tak, aby jim druhý rozuměl.

Dotýká-li se mě nějak hana Jahuů, mám si opravdu proč stěžovat: někteří z nich mají tolik drzosti a myslí, že můj cestopis je pouhou smyšlenkou, kterou mám ze své hlavy. Ba dokonce naznačují, že Hvajninimové a Jahuové nejsou o nic skutečnější nežli obyvatelé Utopie.

Přiznávám se věru, že pokud jde o lidi z Liliputu, Brobdingragu (to slovo se totiž mělo číst takto, a nikoliv nesprávně Brobdingnag) nebo Laputy, ještě jsem neslyšel, že by byl nějaký Jahu tak opovážlivý a pochyboval o tom, že jsou, a o tom, co jsem o nich vyprávěl. Vždyť pravdivost působí hned přesvědčivě na všechny čtenáře. A je snad méně věrohodná má zpráva o Hvajninimech nebo Jahuích, když je zřejmo, že i v našem hlavním městě je na tisíce Jahuů, kteří se liší od svých spoluzvířat v zemi Hvajninimů jen tím, že jaksi brebentí a nechodí nazí? Psal jsem pro jejich nápravu, a ne pochvalu. Spojená chvála celého lidského pokolení by pro mne neznamenala tolik jako ržání těch dvou zrůdných Hvajninimů, které si chovám ve stáji. Třeba jsou zrůdní, přece se u nich stále zdokonaluji v některých ctnostech beze vší příměsi neřesti.

Troufají si ti ubozí živočichové myslit, že jsem klesl tak hluboko, abych hájil svou pravdomluvnost? Sám jsem Jahu, ale v celé zemi Hvajninimů je známo, že jsem pod vedením a příkladem svého skvělého učitele dokázal za dobu dvou let (přiznávám se však, že s nemalými potížemi) zbavit se toho pekelného zvyku lhát, vykrucovat se, podvádět a mluvit licoměrné, ač je tak zakořeněn v samé duši celého mého plemene, zvláště Evropanů.

Uvedl bych při této trapné příležitosti ještě jiné stížnosti. Ale přestanu a nebudu už trápit sebe ani Vás. Přiznávám se upřímně, že od posledního návratu zkažené rysy mé jahuovské povahy ožily ve mně stykem s několika lidmi z Vašeho plemene, a zvláště stykem s rodinou, což je nevyhnutelné. Jinak bych se nebyl nikdy podjal tak zpozdilého záměru, napravovat jahuovské plémě v našem království. Ale ode všech takových blouznivých plánů jsem už navždycky upustil.

2. dubna 1727