J.R.R. Tolkien

[1] [2] [3] [4] [5]

Tolkien byl povoláním vědec. Jeho akademické posty byly: člen New English Dictionary (1918-20); posluchač, později profesor anglického jazyka v Leedsu, 1920-25; Rawlinson a Bosworth profesor anglo-saštiny na Oxfordu (1925-45); a Merton profesor anglického jazyka a literatury (1945-59). Jeho hlavní profesní zájem byla studie anglo-saštiny (staré angličtiny) a jejího vztahu k lingvisticky příbuzným jazykům (stará norština, stará němčina a gótština), s důrazem na dialekty Mercia, té části Anglie kde vyrostl a žil, ale také se zajímal o Středověkou angličtinu, hlavně dialekt používaný v ´Ancrene Wisse´ (rukopis z 12. století pravděpodobně napsaný v západní Anglii). Navíc byl Tolkien expert na zachovalou literaturu napsanou v těchto jazycích. Ovšemže jeho neobvyklá schopnost současně číst texty jako lingvistické zdroje a jako literaturu mu dala perspektivu v obou aspektech; bylo to jednou popsáno jako "jeho jedinečný rozhled zároveň na jazyk poezie a poezii jazyka" (z Orbituary; Scholar, p. 13).