Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

II

V den svatby Levin podle starodávného zvyku (kněžna a Darja Alexandrovna úzkostlivě lpěly na zachování všech obyčejů) svou nevěstu neviděl a obědval v hotelu s třemi mládenci, kteří se u něho náhodou sešli. Byl to Sergej Ivanovič Koznyšov, potom Katavasov, kolega ze studií, dnes profesor přírodních věd, jehož Levin potkal na ulici a zatáhl k sobě, a konečně Levinův družba Girikov, moskevský smírčí soudce, který s ním chodil na medvědy. U oběda bylo tuze veselo. Sergej Ivanovič byl v nejlepším rozmaru a bavil se originalitou pana Katavasova. Katavasov s vědomím, že jeho originalita je oceňována a chápána, stavěl ji na odiv. Čirikov se vesele a dobrácky připojoval ke každé debatě.

„Vezměme si například,“ říkal Katavasov, přičemž protahoval slova, jak si na to zvykl za katedrou, „našeho přítele Konstantina Dmitriče, jaký to byl nadaný hoch. Mluvím o nepřítomných, protože on už neexistuje. Měl tehdy po absolvování fakulty zálibu ve vědě, měl i lidské zájmy. Ale dnes je jedna polovina jeho schopností zaměřena na to, aby klamal sám sebe, a druhá – aby tento sebeklam omluvil.“

„Zavilejšího nepřítele ženitby, než jste vy, jsem ještě neviděl,“ prohodil Sergej Ivanovič.

„Nikoli, nejsem nepřítel. Jsem přívržencem dělby práce. Lidé, kteří nic nedovedou, musí dělat lidi, kdežto ostatní mají přispívat k jejich osvětě a štěstí. Tak se na to dívám. Najde se hromada lidí, kteří by chtěli míchat obě dvě řemesla dohromady, ale já k nim nepatřím.“

„Budu ohromně šťastný, až se dovím, že jste se zamiloval!“ řekl Levin. „Prosím vás, pozvěte mě na svatbu.“

„Já už jsem se zamiloval.“

„Ano, do sépie. Víš,“ obrátil se Levin k bratrovi, „Michail Semjonyč píše studii o výživě a…“

„Ale nepleťte si to! To máte konečně jedno, o čem. Jde o to, že skutečně miluji sépii.“

„Ale ta vám nebude bránit, abyste miloval ženu.“

„Ona mi bránit nebude, ale žena ano.“

„Pročpak?“

„Počkejte, však uvidíte. Vy máte rád hospodářství, lov – ale počkejte!“

„Zrovna byl dnes u mne Archip a říkal, že v Prudném je spousta losů a dva medvědi,“ ozval se Girikov.

„Tak na ně půjdete beze mne.“

„Máš pravdu,“ řekl Sergej Ivanovič. „A vůbec se napříště rozluč s lovem na medvědy. Žena tě nepustí!“

Levin se usmál. Představa, že ho žena nepustí, byla tak lákavá, že by se navždy vzdal potěšení vidět medvědy.

„Ale je to stejně škoda, že se na ty dva medvědy půjde bez vás. A pamatujete, jak to bylo posledně v Chapilově? To by byl báječný lov,“ řekl Čirikov.

Levin mu nechtěl vyvracet, že by někde mohlo být něco hezkého bez ní, a proto nic neřekl.

„Není to marný zvyk, takové loučení s mládeneckým životem,“ poznamenal Sergej Ivanovič. „Kdyby byl člověk nevím jak šťastný, přece – zlatá svoboda!“

„Přiznejte se, nemáte pocit jako ženich z Gogolovy Ženitby, že byste nejraději utekl oknem?“

„Jistě má, ale nepřizná se!“ řekl Katavasov a dal se do hlasitého smíchu.

„Prosím, okno je otevřeno… Pojeďme teď do Tveru! Vím tam o medvědici, mohlo by se jít rovnou (...)

(......)