Lev Nikolajevič Tolstoj
překlad: Taťjana Hašková

ANNA KARENINOVÁ II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXVI

V září se Levin přestěhoval do Moskvy, kde měla Kitty rodit. Žil tam nečinně už celý měsíc, když se Sergej Ivanovič Koznyšov, který měl v kašinské gubernii statek a velmi se o nadcházející volby zajímal, začal chystat na cestu. Zval s sebou i bratra, který měl hlasovací právo za selezněcký okres. Kromě toho měl Levin v Kašinu vyřídit své sestře žijící v cizině naléhavou záležitost opatrovnickou a převzít pro ni peníze za vykoupenou půdu.

Levin se pořád nemohl rozhodnout, ale Kitty viděla, jak se v Moskvě nudí, radila mu, aby jel a objednala mu bez jeho vědomí šlechtický stejnokroj v ceně osmdesáti rublů. A těch osmdesát rublů zaplacených za stejnokroj bylo hlavní pohnutkou, že se Levin rozhodl. Odjel do Kašina.

Levin byl v Kašinu už šestý den, denně chodil na schůze a obstarával sestřinu záležitost, s kterou to pořád neklapalo. Všichni maršálkové byli zaměstnáni volbami a nemohl dosáhnout vyřízení zcela jednoduché věci, které záleželo na opatrovnickém úřadě. Druhá věc – příjem peněz – rovněž narážela na překážky. Po dlouhém, úmorném jednání o zrušení zákazu byly peníze připraveny k výplatě, ale notář, člověk nanejvýš ochotný, nemohl vydat poukázku, jelikož bylo třeba podpisu předsedy, a ten byl na zasedání a nenechal za sebe zástupce. Celé to shánění, běhání z místa na místo, řeči s dobrými, velice hodnými lidmi, kteří plně chápali žadatelovu nemilou situaci, ale přitom mu nemohli pomoci, celá ta bezvýsledná námaha vyvolala v Levinovi mučivý pocit, podobný trapné bezmoci, kterou prožíváme ve snu, když chceme vynaložit fyzickou sílu. Dělo se mu to často, když hovořil se svým dobráckým právním zástupcem. Tento právní zástupce dělal snad všecko možné a napínal všechny duševní síly, aby Levinovi pomohl z nesnází. „Víte co, zkuste tohle,“ říkal nejednou, „zajeďte si tam a tam.“ A zosnoval celý plán, jak se vyhnout osudové překážce, která všecko brzdila. Ale vzápětí dodával: „Přece to asi zdrží. Stejně to ale zkuste.“ A Levin to zkoušel, chodil a jezdil. Všichni byli hodní a laskaví, ale pak se ukázalo, že na konci opět vyrostla překážka, které se prve vyhnul, a opět zatarasila cestu. Zvlášť mrzuté bylo, že Levin naprosto nemohl pochopit, s kým se vlastně potýká, kdo z toho co má, když se jeho záležitost nevyřizuje. Nevěděl to snad nikdo; nevěděl to ani právní zástupce. Kdyby to Levin mohl pochopit, jako chápal, že se k pokladně na nádraží nedostane jinak, než stoupne-li si do fronty, nemrzelo by ho to a nezlobilo; ale pokud šlo o překážky, na které narážel u úřadů, nikdo mu nedovedl vysvětlit, k čemu vlastně jsou.

Ale Levin se po svatbě velice změnil; byl trpělivý, a nechápal-li, proč je to všecko tak zařízeno, říkal si, že všemu nerozumí, a tedy to nemůže posuzovat, že to asi musí být, a snažil se zachovat klid.

Když teď byl přítomen volbám a účastnil se jich, rovněž se snažil neodsuzovat, nehádat se, ale pokud možná pochopit věc, jíž se tak vážně a horlivě zabývali poctiví a dobří lidé, kterých si vážil. Od té doby, co (...)

(......)