<<< Zpět na Literární doupě - přehled všech autorů a knih

Lev Nikolajevič Tolstoj

ZERNO JAKO SLEPIČÍ VEJCE
kompletní kniha, e-book

 

 

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě


Stáhnout tuto knihu v PDF, ePub a MOBI
    1   >

 

Našla jennou chasa ve sterži věc velkou jako slepičí vejce, s pěšinkou pulama a podomnou zernu. Viďal ji u chasy člověk vokolo jedoucí, koupil za pěťák, vodnes do města, prodal králi jako vzácnost.

Povolal král muderce, dal nim poznať, jakávěc, vejce nebo zérno. Mudrovali mudrci, mudrovali, nemohli dáť vodpověď.

Ležala tá věc na vokně; vlítla slepice, klubala, - proklubala díru; všichni už viďali, že je to zerno. Muderci přišli, řkou králi: "Tále věc je žitný zerno."

Král se podivil; poručil mudercum najiť, hdy a hde to zerni se rodilo. Muderci mudrovali, mudrovali, scháněli v knihách, nic nenašli. Přišli ke králi, poudaj: "Nemůžem říct. V knihách našich nic vo tom není psáno; potřá se voptať rolniků, neslejchal-li hdo vod starejch, hdy a hde takový zerni sejvali.

Král poslal, rozkázal starýho dědečka hospodáře přivíst.

Našli starýho dědečka, přivelli ke králi. Přišel dědeček plesnivej, bezzubej, sotva se přiškrábal vo dvou bellách.

Král mu ukázal zerno; ale dědeček už kale nevidí, ňák polo vykoukal, polo rukama vochmatal. Král se ho ptá: " Nevíš, dědečku, hde takový zerni se rodilo? Sám na svým poli nesejval si vobili? Nebo za svýho živobyti něhde takový zerni nekupoval?" Dědeček byl hluchej, sotva uslyšal, sotva porozuměl. Vodpoudá: "Né," prej, "na svým poli vobili takový abych sejval - nesejval sem, jakživu nežal ani nekupoval. Co vobili kupovali, dycky takovýhle zerni dromný bylo. Ale potřá", prej, "voptať se mýho tatinka, - možná že slejchal, hde takový zerni rostlo."

Král poslal pro otce dědečkova, rozkázal přivíst k sobě.

Našli i otce dědečkova; přivelli ke králi. Přišel dědeček starej vo jenný belle. Král mu vokazoval zerno. Dědeček eště vidí. Hezky si ho prohlíd. Král se ho vyptává:

"Nevíš, dědečku, hde takový zerni se rodilo? Sám na svým poli nesejvals takový žito? Nebo svýho času nekupoval něhde takový zerni?"

Třá i znánko tverčí na sluch byl dědeček, přeci slyšal lepší než jeho syn.

"Né," prej, "na svým poli takový zerni sem nesejval ani nežal. Ani jakživu sem nekupoval, protože za mýho věku peníze eště ani zavedeny nebyly. Všichni vlastním vobilim se živili, a bylo-li potřá, - s bližním se dělili. Nevím, hde takový zerni se dařilo. To se ví, naše bylo hrubší než tejďní a víc sypalo, ale takovýle abych viďal, - neviďal sem. Slejchal sem vod tatinka, že za jeho paměti vobili lepši než naše se dařilo a sypnější i hrubší bylo. Potřá se voptať jeho."

Král poslal pro dědečkova otce. Našli ho; přivelli ke králi. Dostavil se dědeček bez bellí, přišel berčně, voči jasný, a rozpráví zřetelně. Král mu vokázal zerno. "Dámno už," prej, "neviďal sem starý vobiličko!" Ukous kousek zerna, sněd.

"To je vono," prej.

"Pověz mně, dědečku, hde a hdy takový zerni se rodilo? Sejvals na svým poli takový vobili? Nebo za svý paměti něhde u lidí kupoval?"

Dědeček vodpověděl: Takový vobili za mýho věku všude se rodilo. Tím vobilim já tehdá sem živil sebe i lidi. Tóle zerni sem sil, tóle žal i mlatil."

Král se ptá: "Pověz mně, dědoušku, kupovals něhde takový nebo síl na svým poli?"

Dědeček se usmál. "Za mýho věku žánnej ani nedoved vymysliť takovej řích, aby vobili prodával nebo kupoval. A vo penězích tepruvá neměli zdáni, - vobili měli všichni svýho dost."

Král se ptá: "Tak mně pověz, dědečku, hdes takový vobili sil, a hde tvý pole bylo?"

Vodpověděl dědeček: "Mý pole bylo - zem Páně. Hde sem zdělal, - tam bylo pole. Zem byla svobonná, žánnej si ji nepřivlastňoval. Jen práce vlasní menovali svým majetkem."

"Pověz mně," poudá král, "eště dvě věci: jenno - proč dřív takový zerni rostlo a tejď už neroste. A druhý - proč tvůj vňuk šel vo dvou bellách, syn tvůj vešel vo jenny; ale ty túhle přišels docela čemesně, voči máš jasný, zuby dobrý, řeč srozumitelnou a milou?"

A dědeček na to: Proto vobojí se stalo, že přestali lidi z vlastní práce bejt živi, začali se na cizí spolehať. Za starejch časů tak žili po vůli Boží: svýho si hleďali a cizí nevydírali."


Stáhnout kompletní knihu v PDF, ePub a MOBI

 

    1   >

 

 

 

[Listovat]

[Obsah]


© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky

TOPlist