Již v mladistvých Tolstého prózách se výrazně projevily základní rysy jeho uměleckého talentu, ostře realistický, obnažující pohled na skutečnost a umění psychologické analýzy. Složitá sociálně myšlenková problematika poreformního období přivedla Tolstého k soustředěnému zájmu o dějinné cesty ruského národa.

Počátkem osmdesátých let 19. století nastal názorový přerod Tolstého, který se odrážel ve stále útočnější kritice společenských pořádků, jak to vyjadřovala jeho proticírkevní a protivládní publicistika i umělecká tvorba. Svými názory měl blízko k Chelčickému, přikláněl se k osvícenským moralitám. Na pozadí přírodních sil vyjádřil přesvědčení o tragickém rozporu světa moderní civilizace a poetické lidové kultury, odmítal kult hrdinských postav a proklamoval teorii živelného působení osudových faktorů v dějinách. Pranýřoval vesnický patriarchalismus i měšťácké konvence 19. století.

Protikladnost společensko-filosofických stanovisek Tolstého ovlivnila i jeho názory na otázky soudobého vzdělání, osvěty, umění a výchovy. Na rozdíl od carských systémů zastával teorii svobodné výchovy. Jakožto pedagog napsal řadu dodnes cenných povídek pro děti.

Lev Nikolajevič Tolstoj zemřel v požehnaném věku během útěku z domova na železniční stanici Astapovo.