Josef Kajetán Tyl

FIDLOVAČKA
ANEB ŽÁDNÝ HNĚV A ŽÁDNÁ RVAČKA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Výjev šestý

Mastílková v ranním domácím, ozdobou až poněkud směšném oděvu rychle z domu s Ondřejem. - Kroutil, jak u díla sedá, z krámu vyletí; za ním Kozelka. - Předešlí.

MASTÍLKOVÁ

Ist die Meklichkait -

KROUTIL

Aby do něho tisíc šidel. (potkají se prostřed jeviště – zarazí – a za hodnou chvíli na sebe hledí.)

KROUTIL (spustiv konečně)

Dobré jitro, Františku!

MASTÍLKOVÁ

Tienerin, Herr Schustermáster! is wos die Wille ihriges?

KROUTIL

Aby tě – (odvrátiv se zahlídne syna.) Ký ďábel tebe tady vytrousil? Je to na moje psaní odpověď?

KOZELKA (stranou jemu do ucha)

Jen mu svěť!

MASTÍLKOVÁ

Nestydíš se, mluvit na ewentlich ulici s člověkem, který nestojí ani za první štáfli bildunku?

ONDŘEJ (podle ní prosebně)

Nicht so heftiglich!

KROUTIL (uši si zandavaje)

Čechové - ! zasmolte jí hrdlo! Skály se pukají – to je čeština!

LIDUNKA

Drahá paní teto; hněv by vám uškodil. Náhoda mne svedla s hochem, jemužto jsem srdce zadala.

JENÍK

Nekažte si, otče, snídani – daremnou žlučí. Vaše psaní mne sem přitáhlo; musil jsem se pravdy dovědět.

LIDUNKA

Staráte se prý o mé štěstí -

JENÍK

Nechcete jistě, abych se utrápil?

LIDUNKA

Nerozcházejte se více ve hněvu s panem sousedem – popřejte mi hocha.

JENÍK

Podejte ruku paní sousedce – dejte mi Lidunku.

MASTÍLKOVÁ

Ani slova -

KROUTIL

- anebo tě za jazyk na verpánek přibiju!

MASTÍLKOVÁ

Pan Schustermáster ví dobře, jak daleko by se krev jeho opovážila.

KROUTIL

To ne, Frantíku! Nerad bych ale, aby se kluk můj dostal na nečeské okrajky.

MASTÍLKOVÁ

Okrajky? i on infám člověče! Ještě jednu takovou impertinenc – a budem spolu do jiného tonu rozprávět.

KROUTIL

Bruč třeba do dis, děravá bassetl!

MASTÍLKOVÁ

Kdo je bassetl? - Vy jste to slyšeli, že bassetl! - o počkej, já ti za zabassetluji! (Sype se naň.) On je dodis – jeho kluci dodisata -

KROUTIL

Tu jsou dvě pěstě, Frantíku!

LIDUNKA

Paní teta! Na ulici -

MASTÍLKOVÁ

Tak tě – furt! (Opět na Kroutila.) On smolivare, škopíčkáři -

KROUTIL

Ha, ha, ha!

ONDŘEJ (aby ji uchlácholil, se ustavičně snaží)

MASTÍLKOVÁ (se naň utrhne)

Holti maul! (Zas na Kroutila.) Šidlovrte, kopytáři -

KROUTIL

Homolkářko, ha, ha, ha!

MASTÍLKOVÁ

Mizero, Čecháčku!

KROUTIL (divoce sebou trhne)

Milione -! Jak že, Frantíku? Já tě zadávím – ty z cizích flíčků sešívaná kopetetko! O kopytách mluv si, co chceš, ale na mě si hubu nepal. - Čecháčku! - Já bych se smrštil jako bota za pecí! Co pak ty jsi – ty chmoure v očích poctivého Pražana? - Ani voda, ani oheň – jsem-li Čecháček, je to můj peníz, moje důstojenství! - Já ti dám Čecháčka!

KOZELKA (mezi tím ho pořád pošťuchoval)

Kš, kš!

MASTÍLKOVÁ (Lidunku za ruku chopí.)

Pryč, pryč! Ať mi na kluka více nezpomeneš! Budu se ti dívat na myšlénky, a poletí-li za ním některá, poletíš ty za ní z domu.

LIDUNKA

O milá paní teto!

KROUTIL (synovi)

Sem pojď, Frantíku! A (...)

(......)