Josef Kajetán Tyl

ČESKÉ GRANÁTY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

6.

Z pozůstalosti p.Mluvílka,
bývalého redaktora časopisu Všehochuť,
listů zábavných
pro všech 100 milionů Slovanů^[T6]

Bůh vám děj deset tisíc - odbíratelů! ... Umím-li pak přáti - co? Čtenářů ovšem tolik máte; ale to nejsou vaše medunosné včely - to jsou pouhé vosy a brumbáli. Časopis váš je však hoden všeliké podpory již proto, že ho tisknete latinkou - tou roztomilou, spanilou latinkou. Jeť to krásný kompliment pro celý národ, na nějžto důvěru skládáte, že to již tak daleko přivedl - že umí latinské litery číst. Věru, to mu dělá velikou čest před světem.

Jenom jedno bych si ještě přál - abyste totiž opravu našeho pravopisu ve svém žurnále zavedl. Jak ho posud máme, je plný velikých, oči urážejících vad, a po dnešní chvíli čekáme ještě na bystré oči, na hluboký rozum a odhodlané ruce. Jak náramný, daleko široko sahavý užitek vyplyne na př. z toho, až jednou místo w štíhlerostlé v psáti budeme!^[86] Kdykoli pak o ty dvě čárky míň udělám, pomyslím si s národní hrdostí: Hle, dostali jsme tě přece, panáčku! - Potom se bude ještě jednou tolik psáti a padesátkrát více kupovati - neboť pomyslete: Horváté, Srbové, Krajinci, Poláci a Rusíni budou se potom o knihy naše trhati, jelikož takovými oprávkami dle slušné vzájemnosti nejméně o deset kroků jim v oustrety vyjdeme, a tu naši milou češtinu jim tak srozumitelnou učiníme, jako by se jí byli od chův učili.

Může být, že vám později sám několik návrhů stran této věci učiním; neboť jsem potřebná k tomu študia již před dvěma lety skončil, a od té chvíle o té věci přemejšlím.

Slamoslav Slintáček,
absolvovaný posluchač čtvrté gramatické střídy.^[87]

Tuhle posílám panáčkovi dvacetník; je to na čtvrt leta napřed za to slíbené čtení. Ten první arch se nám všem jak náleží líbí - zvláště ale nasmáli jsme se, až nám slze po tvářích tekly, při té povídačce, jak ten tatík tu svou dceru na tom zámku zavřel, protože nechtěla ženicha, keréhož on jí vyhledal - a jak dcera potom s okna skočila a hlavu si roztřískala.

Jenom o jedno bychme milého panáčka prosili: aby totiž ty věci netiskl tou učenou literou - to není pranic pro naše oči. My se tomu neučili, a kdybychme teprva teď slabikovat začali, daly by se nám děti do smíchu - a slovem: My nechceme tu učenou literu! My ji nechceme - a to je, tuším, pro pána dost platná i moudrá příčina. Když něco nechci - kdo mě může nutit? Může sice bejt, že je dost jiných blázínků, jenžto by tu novomódní literu v našich knihách rádi viděli - my jsme ale poctiví starověrci, a nechytnem se tak snadno lecjakých novinek. Na všechen způsob učiní panáček nejlépe, když každý arch pro naši obec tou starou obyčejnou literou vytiskne - pro jiné může to tisknouti novou literou.

Potom bych panáčkovi také radil - a já jsem člověk zkušený, to mi může panáček věřit - potom bych mu radil, aby tu věc tak nedražil. Dvacetník za čtvrt leta není žádný pakatel - to jsou čtyry dvacetníky do roka - a za to mám 20 mázů piva.

Dobře si to rozvažte, nebo dost možná, že i jiní moudří (...)

(......)