Josef Kajetán Tyl

STRAKONICKÝ DUDÁK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VÝSTUP 7.

Švanda. Později lesní panny a Rosava.

 

ŠVANDA: Ach, teď je mi volno – teď je tu krásně. (Usne.)

LESNÍ PANNY (vytančí v kruhu mezi břízami):

Je v půli den,

pospěšme ven

nasbírat slunce

do zlatých plen.

Svou čaromoc

až prostře noc,

na bílé kapradí

rozlijem slunce moc.

 

Volání z dálky, které se stále přibližuje: Polednice! Ptačí zpěv a hudba zmlkne. Lesní panny se zastaví v tanci. Vystoupí polednice Rosava.

 

ROSAVA:

Šťastnější sestry mé,

ztracená sestra,

zakletá sestra

z vašeho kruhu,

srdéčka moje,

o pomoc prosí,

aby své dítě

z úkladů a sítě

lidských nehod vyvedla.

BĚLENA: S člověkem syna máš!

LESNÍ PANNA: To že je syn tvůj?

ROSAVA:

Ano, můj synek,

pro něhož mě panovnice

nad pannami

temných lesů netrpěla více

v říši své – ta bláhová!

Myslí snad, že srdce ženy

proti bolu této změny

nezná žádné utěšení?

Já to přísné vyhoštění

ráda nesu – vždyť mám syna!

Když je šťasten, mizí utrpení,

které na mne uvalila vina.

BĚLENA: Spanilý to mládenec!

ROSAVA:

Ano, jako poupě boží,

leželo mé dítě v nuzném loži,

chudým jsem je svěřit musela!

A přec rostlo, smavé jako kvítí,

vídala jsem je, však políbiti –

ne, to matka nikdy nesměla,

to v mé kletbě bylo nejkrutější. –

Dnes je velký muž. A sám má rád

děvče, které nechtějí mu dát,

že je chlapec z chudých nejnuznější.

BĚLENA: Jaké že má nyní přání?

ROSAVA:

Rád by dostal svoji milou;

ale otec vede jinou:

že je ženich tuze chudý,

že nemá nic než své dudy.

Tu chce, chlapec ubohý,

skočit na nohy,

běžet do světa a získat zlato,

aby dostal dívku za to.

Dovede to, když mu z lásky dáte

vzácný dar, jejž samy jenom máte.

BĚLENA: Jakou chceš pomoc od lesních panen?

ROSAVA:

Vdechněte mu v jeho dudy

svoje sladké zpěvy,

ať tou hudbou jeho všudy,

kamkoli jen vkročí,

ztichnou smutek, bolest, hněvy,

radostná ať slza jiskří z očí,

ať se na něj každé srdce směje –

však i zlaté odplaty mu přeje.

BĚLENA:

Srdečná prosba,

splněná prosba.

Do jeho dud vložme

zpěvů svých kouzla:

dudy však (...)

(......)