Po otci Vančura pocházel ze starého protestantského rodu písmáků. Dětství prožil v Davli, kde byl otec hospodářským správcem. V dospívání hledal obtížně životní orientaci. Docházel na gymnázium v Benešově u Prahy, studium však na čas přerušil. Začal navštěvovat umělecko-průmyslovou školu a pokoušel se dostat na pražskou Akademii výtvarných umění. V roce 1915 nakonec odmaturoval n

Vančura byl prvním předsedou uměleckého spolku Devětsil (založeného roku 1920), spolutvůrcem programu avantgardní literatury. Podnikl několik zahraničních cest do Francie a Sovětského svazu. Spolupracoval též s komunistickým hnutím, ale roku 1929 podepsal prohlášení proti novému gottwaldovskému vedení a byl z KSČ vyloučen. Ve 30. letech Vančura působil v nakladatelství Družstevní práce.

První Vančurovy literární pokusy vznikly již za studií na gymnáziu. Významnější práce však pocházejí až z konce druhého desetiletí 20. století. Jeho drobné příspěvky se objevovaly v různých časopisech a novinách (Nebojsa, Rudé právo, Kmen aj.). Z celé Vančurovy tvorby vyvěrá touha odstranit vše, co brání rozvoji svobodné lidské přirozenosti a aktivity. Autor zápasil s konvencemi dosavadní prózy. Nápadný je jeho jazyk čerpající z archaismů biblické češtiny, ale i z hovorové řeči. Čerpal i z tradice velkého evropského románu i současných podnětů expresionismu a dadaismu.

Za okupace byl Vladislav Vančura činný v odboji. V květnu 1942 za stanného práva byl zatčen a 1. června téhož roku popraven.