Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Vladislav Vančura
Vladislav Vančura - životopis
Vladislav Vančura[23.6.1891-12.5.1942]
Vladislav Vančura se narodil roku 1891 v Háji u Opavy jako syn Václava Vojtěcha Vančury a jeho ženy Marie. Tatínek, který vychodil hospodářskou a obchodní školu, se nehodil do dravého a kapitalistického podnikání. Nevedlo se mu na Čáslavsku, odkud pocházel, ani jinde v Čechách. Neudělal štěstí na Opavsku, ani jako kantýnský ve Cvrčkově u Tovačova na Hané, ani nepřivedl k rozkvětu své povoznictví v Praze. Během let, kdy se tak rodina často stěhovala, přibývalo v ní jen dětí. Teprve, když Vladislav dospěl do školního věku, usadila se rodina v Davli, kde se tatínek stal hospodářským správcem. Ani v Davli, kde Vančurovi žili sedmnáct roků, nenashromáždili žádný majetek.
Za první světové války je vzal na svůj velkostatek jejich obchodně zdatný zeť Suchomel, manžel Otilie, který také umožňoval studium Vladislavovi. Další přechodnou práci a střechu nad hlavou našli na statcích dalších příbuzných v Dobronicích a Krchlebích. Na odpočinek odešli s ubohou, k životu nepostačující penzí z jakéhosi soukromého pojištění a bydleli v Čáslavi. Za davelských let žila rodina v poměrném dostatku. Hlavní zásluhu na tom měla rázná maminka, díky jejímuž hospodářskému řízení mohl být dům, kde budoucí spisovatel vyrůstal, velkoryse pohostinný a zcela nepodobný jak škudlivě maloměšťanským, tak samozřejmě i zoufale nuzným dělnickým domácnostem. Až do matčina onemocnění, panovala v prostorném davelském domě u Vltavy dobrá pohoda. Tu odnesly nemoc, strasti a válka. Vladislav Vančura na ni však nikdy nezapomněl. Z Davle si odnesl lásku ke koním, k řece a hlavně k obyčejným lidem. S krajem tak srostl, že když hledal, kde by se po dokončení studia usadil, myslel na nedalekou Zbraslav. V den své svatby se Vančura a Ludmila Tuhá po obřadu na radnici vypravili parníkem právě na Zbraslav, kde pak trvale žili.
Těžko říci, čemu připsat Vančurovy neúspěchy ve škole. Davelskému učiteli – opilci? Omezeným profesorům na c. a k. středních školách? Snivosti, roztěkanosti nebo jeho prudké, hrdé a nepoddajné povaze? Ve školách nenarazil na dobrého a lidského pedagoga. Když v benešovské kvartě stejně jako Karel Nový a další spolužáci propadl, pomýšlel na malířskou dráhu. Onemocnění maminky ho z této dráhy odvolalo. Rozhodl se dokončit gymnázium. Maturoval v létě 1915 v Praze. Rodina, ve které měl v té době už hlavní slovo švagr Suchomel, vybrala pro další Vladislavovo studium práva. Při nichž si měl opožděný vysokoškolák už také vydělávat jako úředník na pohodlném místě v Zemědělské radě.
Po semestru na právech a protivných povinnostech v úřadě si Vančura prosadil přestup na medicínu. Na lékařské fakultě se Vančura poznal se svou budoucí ženou Lídou, která se mu stala celoživotní oporou. Sblížení s ní přineslo do jeho života vyjasnění a jistotu. Má zásluhu na tom, že studium medicíny dokončil, ačkoli od roku 1919 už publikoval jako prozaik v časopisech a v Českém slově pravidelně referoval o výtvarném umění. Je však jisto, že úspěšné uzavření náročného studia mělo pro Vančuru, kdysi ve školách málo zdatného, velký význam psychologický. Oddálilo-li o dva, tři roky vstup do literatury, bylo i literatuře na prospěch. V lékařské praxi na Zbraslavi, v závodní ambulanci v papírně ve Vraném a pak ve funkci revizního lékaře nemocenské pokladny se dovršilo dávné sžití s prostými lidmi kraje. Jako lékař nemocenské pokladny Vančura prohloubil své poznání bídy. Ordinace dělnického doktora byla učebnou těžké reality doby. Později však zanechal lékařské praxe a věnoval se pouze literatuře. Byl členem Devětsilu - společnosti pro hospodářské a kulturní sblížení s Ruskem, v době fašistické okupace ilegálního Výboru inteligence.
Vladislav Vančura byl zatčen 12. května 1942 a poté 1. června 1942 v 18. 45 hodin na kobyliské střelnici v Praze pro výstrahu české inteligence popraven.
První Vančurův román – Pekař Jan Marhoul (1924) - vyjadřuje myšlenky období proletářské literatury. Tragický životní příběh drobného živnostníka, pekaře Marhoula, je obžalobou společnosti, která zaviní pád čestného, ale příliš dobrosrdečného člověka. Podobný ráz má i další román – Pole orná a válečná (1925). Zaměření je tentokrát protiválečné. Válka je zobrazována v celé své absurdnosti, ironii, tragické grotesknosti. Rozdílná od předchozích tragických děl je krátká humoreska Rozmarné léto (1926). Podtitulem tohoto dílka je „humoristický románek“, což vystihuje jeho charakter. Jeden z vrcholů tvorby V. Vančury představuje baladický román Markéta Lazarová (1931). Autor se poprvé věnuje historickému námětu, který je dokonce inspirován rodovou kronikou Vančurů. V souboru povídek Luk královny Dorotky (1932) se projevuje další posun ve Vančurově tvorbě směrem k realismu. Povídky spojuje motiv lásky. Další jeho román Konec starých časů (1934), představuje autorovu snahu o sdělnost a sociální dosah své tvorby. V románu Tři řeky (1936) se Vančura vrací k tématu války. Děj je bohatý a dramatický, objevují se prvky pohádkového podobenství i protiválečný postoj.
Dovršením Vančurova celoživotního díla jsou Obrazy z dějin národa českého (1939, 1940, torzo 3. dílu vyšlo až roku 1948). Jejich vznik souvisel s ohrožením našeho národa, měly posílit národní vědomí. Ústřední myšlenkou je touha lidí po svobodě, ozývající se z českých dějin i pomíjivost všech událostí.
Další životopisy: [1] [2]
Akce tohoto týdne:
Karel Václav Rais: balíček 15 elektronických knih (PDF+ePub) za 521 208 Kč (-60%)