Knihy ke čtení online i stažení v PDF a ePub
NEJVĚTŠÍ ON-LINE KNIHOVNA V ČR

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

Paul Verlaine


[životopis] [dílo] [odkazy

 

Paul Verlaine - životopis

Paul Verlaine
[30.3.1844-8.1.1896]
Paul Verlaine - fotografie
[1] [2] [3]

Paul - Marie Verlaine se narodil 30.3.1844 v devět hodin večer. Jeho otcem byl poručík Nicolas - August Verlaine, matka se jmenovala Eliza - Julie - Josepha Verlainová, rozená Dehée. Narození syna bylo pro rodiče zázrakem, protože po třinácti letech manželství už nevěřili, že budou mít vlastní děti a měli už adoptivní dceru Elisu. Chlapec byl pokřtěn osmnáctého dubna v kostele Panny Marie v Metách. Čtyři roky po synově narození odešel kapitán Verlaine předčasně do důchodu. Měl tak dostatek času na péči o syna a adoptivní dceru. Malého paula tak rozmazluje celá rodina a chlapec se brzy změní na malého rozmazleného tyrana. Rodiče pro syna naplánovali úspěšnou životní dráhu. Pro začátek dali Paula do malé školy kousek od domu. Tam se Paul naučil základy - číst, psát a počítat.Pak bylo rozhodnuto, že chlapec bude studovat v Lyceu, aby se mu tím upevnil charakter. Paula ale prostředí v lyceu tak vyděsilo, že utekl a nechal se přemlivit k návratu jen pod podmínkou, že za ním budou rodiče denně docházet. Paul byl nadaným žákem, ve škole neměl z prvu nejmenší problémy a zcela splňoval představy svých rodičů.Vě čtvrté třídě (ve francouzských školách se počítají třídy odzadu) ale nastal zlom.Škola Paula nezajímala, myslel jen na psaní veršů. Dvanáctého prosince 1858 dokonce poslal několik svých veršů Victoru Hugovi. Definitivně zmizel ze seznamu nejlepších žáků, nebylo jisté, jestli dokáže odmaturovat. Na začátku srpna 1862 vykonal písemnou část maturitní zkoušky a následně i ústní. Dokázal si, že s trochou vůle dokáže překonat překážky a zachránit ohroženou situaci.

Po prázdninách, které strávit u své adoptivní sestry a jejího manžela, se vrátil do Paříže smířený s tím, že nastoupí na práva. Studia měla trvat jen tři roky. Touto dobou ale začal mít mladý Paul zálibu v alkoholu. Alkohol mu pomáhla překonávat jeho slabou a nerozhodnou povahu, i díky němu ale také Paul stále více zanedbával studium. Otcův přítel mu pomohl k snadnému zaměstnání účetního, i když Paul měl velké potíže s matematikou. Místo na zaměstníní myslel mladý básník stále více na způsob, jak se prosadit v literatuře. Povedlo se mu publikovat několik prací, ale ty zapadly. O prázdninách roku 1863 se mu novým zdrojem inspirace stala Elisa, do které se zamiloval. Jeho adoptivní sestra ale už byla vdaná a mladíkovu lásku jemně, ale rozhodně odmítla. Paul se s tím těžce vyrovnával, ale po návratu do Paříže musel začít myslet na budoucnost. Udělal zkoušky a byl jmenován zapisovatelem na radnici devátého obvodu v Drouotově ulici. S přáteli začal vydávat časopis s titulem lÁrt. Verlaine pomalu proniká do literárního života, otvírají se před ním nové a nové literární salóny. Revue lÁrt ale skomírala, protože se jí nepovedlo prosadit do veřejného prodeje. Ve stejné době 30. prosince 1865 zemřel kapitán Verlaine na překrvení mozku. Pro Paula a jeho matku to mimo jiné znamenalo finanční problémy. Skupina okolo časopisu lÁrt vytvořila nový časopis, sbírky veršů pod názvem Současný Parnas, která zaznamenala opravdový úspěch. V té době byl ale Paul zasažen smrtí své adoptivní sestry Elisy. Smutek překonával alkoholem. Nakonec se ale vzchopil, otočil se zády k minulosti a začal spolupracovat s několika literárními časopisy. Cítil se šťasten, nic mu nechybělo, měl přátele i literární úspěchy. Brzy si ale začal kazit pověst návratem k alkoholu. V opilosti byl agresivní. Přesto se mu povedlo prorazit v literatuře sbírkou Galantní slavnosti. Pro svůj životní styl potřeboval více peněz, proto se začal věnovat novinařině.

Jeho přítel CHarles de Sivry ho seznámil se svou sestrou Sophií-Marií- Mathildou, svěží šestnáctiletou dívkou, která se zajímala o literaturu a znala i dvě Verlainovy sbírky. Byla to láska na první pohled. Citový zmatek řešil opět alkoholem. V opilosti dokonce napadl vlastní matku. Když vystřízlivěl a uvědomil si, co udělal, okamžitě napsal CHarlesovi de Sivry žádost o ruku jeho sestry. Mathildini rodiče svazku nebyli příliš nakloněni, ale nechali Paulovi naději. Láska Paula změnila. Stal se z něj svědomitý úředník. Snoubenci měli povoleno se vídat a získali i svolení ke sňatku. Svatební smlouva byla podepsána 23. a 24 června 1870. Manželství Paula zachránilo před nástupem do armády, ale události jim znemožnili jakoukoliv svatební cestu. Verlaine chtěl zůstat v civilu, ale na Mathildin nátlak se přihlásil do obranného útvaru. Kvůli službě v armádě měl omluvené absence v kanceláři a naopak, čehož začal brzo využívat. Zanedbával práci v kanceláři i vojenské hlídky, chodil do kaváren, domů se vracel opilý. Byl začátek roku 1981, když Mathilda oznámila, že je těhotná. V Paříži se bojovalo a Paul se bál o svou bezpečnost. Svou ženu ale nechal jít pro zprávy přes celou Paříž. V červnu už měli manželé všeho dost a rozhodli se odjet na venkov. Období strávené na venkově bylo pro oba šťastné. Paulovi se ale brzo začalo stýskat po jeho přátelích a literatuře a přichystal se k návratu do Paříže. V Paříži našel dopis od svého přítele, který jej prosil, aby přijal a pomohl mladému básníkovi Arthuru RimbaudoviJean-Nicolas Arthur Rimbaud
[20.10.1854-10.11.1891]
. Verlaine neměl peněz na zbyt, bydlel u Mathildiných rodičů a neměl kde mladíka ubytovat. Nakonec se mu povedlo sehnat levný nájem a mohl RimbaudaJean-Nicolas Arthur Rimbaud
[20.10.1854-10.11.1891]
pozvat do Paříže. Oba básníci spolu trávili mnoho času. RimbaudJean-Nicolas Arthur Rimbaud
[20.10.1854-10.11.1891]
Verlaina zmátl, znepokojil a nadchl. Byl to mladík odmítající svazující společenská pravidla, Podporoval Verlaina v pití a ničil tak jeho vztah s Mathildou. Mathilda nechápala co se děje. Chvilkový obrat nastal po narození jejich syna Georga-Augusta. Dobrá vůle ale Verlainovi nevydržela dlouho, znovu začal chodit do hospod, utrácel spoustu peněz, s Mathildou se často hádali. Mathilda musela nakonec ze strachu o život utéct k rodičům. Paul jí často bil. Aby se zotavila odjela Mathilda na venkov a Verlainovy pokusy o smír podmínila definitivním odchodem RimbaudaJean-Nicolas Arthur Rimbaud
[20.10.1854-10.11.1891]
. Paul ale nebyl schopný vzát se přítele, a to až do doby, kdy Mathilda podala žádost o rozluku od lože a stolu. Verlaine se zhroutil. Slíbil rozejít se s RimbaudemJean-Nicolas Arthur Rimbaud
[20.10.1854-10.11.1891]
, přestal se opíjet a snažil se znovu si najít zaměstnání. Po určité době se ale znovu začal s RimbaudemJean-Nicolas Arthur Rimbaud
[20.10.1854-10.11.1891]
scházet, znovu pil a bil svou ženu. Nakonec s RimbaudemJean-Nicolas Arthur Rimbaud
[20.10.1854-10.11.1891]
utekl do Belgie. Mathilda se snažila přemluvit ho k návratu, když ale zjistila, jakým způsobem její muž žije, vzdala marnou snahu a od té doby ho neviděla. Znovu podala žádost o rozluku. Verlaine se necítil vinen, dráždila ho její žádost o výživné. Přesto ale nechtěl o manželku a syna přijít, měl je stále rád. RimbaudJean-Nicolas Arthur Rimbaud
[20.10.1854-10.11.1891]
jím za to pohrdal. Aby se uživil, psal verše, plánoval cestu zpět do Paříže, aby urovnal rodinné vztahy. Opakovaně manželce psal, ale nepovedlo se mu jí obměkčit. Rozhodl se změnit svůj život. Stal se soukromým učitelem francouzštiny v Londýně. Podnikl ještě jeden pokus o znovuzískání Mathildy: opustil RimbaudaJean-Nicolas Arthur Rimbaud
[20.10.1854-10.11.1891]
a odjel do Bruselu. Manželce poslal zprávu, že pokud za ním nepřijede, zastřelí se. Mathilda nepřijela. Zavolal k sobě RimbaudaJean-Nicolas Arthur Rimbaud
[20.10.1854-10.11.1891]
, začali se ale znovu hádat a nakonec Verlaine RimbaudaJean-Nicolas Arthur Rimbaud
[20.10.1854-10.11.1891]
postřelil. Zranění nebylo vážné, Verlaine byl zprvu kajícný, ale když chtěl RimbaudJean-Nicolas Arthur Rimbaud
[20.10.1854-10.11.1891]
odjet, nedovolil mu to. RimbaudJean-Nicolas Arthur Rimbaud
[20.10.1854-10.11.1891]
se bál dalšího napadení a požádal o pmoc strážníka. Ten je odvedl na policii. Verlaine byl zatčen a uvězněn. Nevěřil, že by mohl být odsouzen. Rozsudek (dva roky odnětí svobody nepodmíněně a dvě stě franků pokuty) pro něj znamenal šok. Vězení pro něj bylo utrpení, snažil se jej překonávat prací. Ve vězení jej také zastihla zpráva, že soud rozhodl o rozluce jeho manželství. Zhroutil se a pod vlivem vězeňského katechety se vrátil ke křesťanství. Po propuštění se pokusil obratit na víru i RimbaudaJean-Nicolas Arthur Rimbaud
[20.10.1854-10.11.1891]
, to se mu ale nepovedlo. Odjel do Londýna a našel si místo učitele. Bylo to v Stickney v Lincolnském hrabství. Práce ho bavila, vzdal se alkoholu a získal si oblibu žáků i učitelů. Udržoval kontakt s některými starými přátely a zajímal se i o osud RimbaudaJean-Nicolas Arthur Rimbaud
[20.10.1854-10.11.1891]
. Snažil se i dál publikovat. Po několika letech opustil práci a stal se soukromým učitelem. Tento způsob života mu ale nevyhovoval, našel si tedy novou práci v Bournemouthu. Vyučoval tam francouzštinu, latinu a kreslení. Stýskalo se mu ale po Francii. Opustil Anglii a odjel do Paříže. Získal místo učitele. Na koleji Panny Marie v Rethelu. I tady si získal oblibu. Toužil ale po setkání se synem. Vyprosil si setkání a přinesl synovi dárky. Mathilda se s ním odmítla setkat. Během roku 1878-1879 začal Verlaine znovu pít. V té době si oblíbil jednoho ze svých žáků, Luciena Létinoise. Bral ho jako náhradu za svého syna. Na konci školního roku byl z práce propuštěn. Rozhodl se odejít do Anglie a živit se tam jako dříve hodinami francouzštiny. Luciena vzal s sebou. Na začátku roku 1880 oba zanechali pedagogických pokusů a vrátili se do Francie. Verlaine si koupil pozemek a chtěl začít hospodařit. Pozemek nechal zapsat na jméno Létinoisových, aby jej na něm Mathilda nemohla vymáhat. Jeho nová sbírka, Moudrost, znamenala naprostý neúspěch. Verlaine se tím nenechal odradit. Začal mít ale problémy i materiální. Létinoisovi zkrachovali a Verlainův pozemek byl obstaven. Zoufalý Verlaine se vrátil do Arrasu k matce, získal od ní trochu peněz a vydal se hledat si zaměstnání v Paříži. Chtěl se také znovu prosadit v literatuře. Jeho žádost o místo na úřadě ale byla zamítnuta, protože byl trestaný. Měl ale alespoň byt, ve kterém žil s matkou, nebyl tedy sám. Mladí básníci jej uznávali a obdivovali a mohl by být šťastný. Třetího dubna 1883 se ale dozvěděl o nemoci Luciena, kterého měl velice rád. Lucien brzo zemřel.

Po této nové ráně nebyl Verlaine schopen se vzchopit, začal znovu pít, všechno mu připadalo zbytečné a nezajímavé. Naštěstí jeho matka získala domek na venkově, kam se i se synem odstěhovala. Klid venkova Paulovi pomohl. Štěstí mu ale nevydrželo dlouho, dostal se do finančních i citových problémů. Pil a napadal svou matku takovým způsobem, že ze strachu odešla do domu svých přátel. Do toho Mathilda požádala o rozvod, protože se chtěla znovu vdát. Verlaine se zapletl do třech soudních sporů. Ve dvou byl žalobcem v jednom žalovaným. Za napadání své matky byl odsouzen k pokutě pět set franků a měsíci vězení. Po propuštění se odstěhoval do Paříže. Byl bez peněz, zaměstnání, spadl až na dno bídy. Onemocněl artrózou kolena. Když získal trochu peněz za svá díla, pořádal divoké večírky. Doufal, že si brzy bude moci najmout lepší byt. Ke konci roku 1885 se jeho zdravotní stav zlepšil, měl i pravidelný příjem. Následovala nová rána - Verlainova matka zemřela. Od té doby měl Verlaine stále větší problémy. Vršily se mu účty od doktorů, za ubytování i za jídlo. Peníze, které za cenu obrovského úsilí dokázal získávat, spolkly dluhy. Poslední jeho náboženské zábrany padly se vztahem k prostitutce. V roce 1886 byl Verlaine svým revmatismem donucen požádat o přijetí do nemocnice. Udržoval kontakty s dekadenty neměl ale dostatek peněz a proto kdykoliv měl možnost, přijímal lůžko v nemocnici. Zkoušel znovu pátrat po synovi a RimbaudoviJean-Nicolas Arthur Rimbaud
[20.10.1854-10.11.1891]
. Sepsal několik dalších sbírek. Našel si novou družku. V září 1887 se setkal s Philoménou Boudinovou, známější pod jménem Esther. S touto ženou, která ho většinou jen využívala strávil s přestávkami sedm let. Několikrát se pokoušel vymanit se z bídy, do které se dostal, ale nedokázal se uskromnit a vyjít se svými malými příjmy. Mezi básníky byl ale stále uznávaný. Jeho sláva rostla. Našel si nového přítele Cazalse. Snažil se dostat se k němu blíž, Cazalse ale jeho projevy náklonosti popuzovaly.

Verlaina ohromil další prudký záchvat artrózy. Nemohl už chodit a musel se vrátit do nemocnice. Jeho přátelé se mu snažili finančně pomáhat, přesto se Verlaine z těchto problémů nikdy nedostal. Neschopnost platit byt řešil pobyty v nemocnici. Určitým zlomem bylo pozvání na přednáškovou cestu do Holandska. Přednášel o francouzských prokletých básnících. I když jeho řečnický styl nebyl dokonalý, měly jeho přednášky většinou úspěch. Hlavní úspěch byl ale finanční, za první přednáškovou cestu získal devět set franků. Radostně řekl o penězích Eugénii. Následujícího dne peníze zmizely. Paul byl rozzuřený a zlodějku vyhnal, hrozil jí zabitím. Krádež pro něj znamenala takovou ránuk, že onemocněl. Po dalším pobytu v nemocnici se rozhodl vydat na další přednáškovou cestu do Belgie. Aby měl na cestu a slušné oblečení, musel si vypůjčit. V Belgii byly jeho přednášky také dobře přijaty. Byl to pro něj příjemný čas a přinesl mu i trochu peněz. Po návratu se mu ale zhoršilo zdraví. Tentokrát zůstal v domácím ošetřování. Když se uzdravil vydal se na další cestu tentokrát do Lotrynska, následně do Británie. Obě cesty měly jistý, i když mírný úspěch. V roce 1894 se jeho nemoc opět zhoršila a musel odejít do nemocnice. 1. prosince 1894 se po krátké době v domácím ošetřování vrátil do Bichatovy nemocnice. Lékaři chtěli, aby tam zůstal, ale on se 21. ledna 1895 rozhodl odejít. Opouštěly ho síly, byl odkázán na finanční podporu z ministerstva. Byl v depresi a pomýšlel na sebevraždu. Na podzim toho roku Verlaine naposledy na krátko chodil ven. 15. října 1895 ke svému úžasu dostal dopis od syna. Odepsal mu, dostal novou odpověď, ale poté už se syn neozval. Verlainovi se nepodařilo vypátrat synovu adresu. vysílila ho neléčena chřipka, dostal jaterní záchvat a následně i zápal plic. 10. ledna obklopen několika svými přáteli zemřel.

Další životopisy: [1] [2] 

Akce tohoto týdne:

George Orwell: balíček 5 elektronických knih (PDF+ePub)     za 183  110 Kč (-40%)

 

úvod ~ novinky ~ autoři ~ díla ~ galerie ~ historie ~ perličky ~ slovník ~ odkazy ~ fórum

mapa webuediční plánkniha návštěve-mail

 

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

 

© 1999-2024 Johanesville

TOPlist