Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší stejně hodnotný obsah jako tyto stránky, ale v lepší podobě a s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
i PDF 
.
POZOR!!! Při této příležitosti dáváme mimořádně k dispozici pro prvních 100 zájemců slevový kupón na -50% na e-knihy na novém LD (při objednávce alespoň za 100 Kč před slevou). Kód kupónu je: nld2023
NAVŽDY NÁŠ TAJUPLNÝ OSTROV
Měl jsem jako chlapec štěstí: první román, který jsem od Julia Verna četl, byl Tajuplný ostrov. Byl to malý, ale tlustý svazek – bez obrázků, tak už si Verna neumíte ani představit. Za mého dětství ještě nebyly přírodní a cestovatelské filmy, a fotografické obrázky z dalekých končin se nám, venkovským hochům, do ruky nedostaly.
A tak jsem si ty cizokrajné scenérie, moře, ostrovy, rostlinstvo, musili sami v duchu kreslit a malovat. Žádný malíř nevedl naši fantazii, vedl ji sám básník – Julius Verne. Ale vedl ji výtečně. Když jsme později listovali v Tajuplném ostrově s původními obrázky, nebyli jsme nijak překvapeni. Ba někdy se nám zdálo, že naše představy ilustrátorovu fantazii ještě předstihly. Ale ta všechna čest těm starým malířům a rytcům, lepší už pro Vernovy romány nenajdeme – svým nedostižným uměním pro nás připravili první výtvarné básně.
Kdykoli se vracím k Tajuplnému ostrovu, vracím se k tomu starému vydání bez obrázků. Tam se setkávám s krajinou a s lidmi, jak jsem si je s pomocí Julia Verna vybásnil sám. Vyznám se dobře na Lincolnově ostrově, i se zavázanýma očima bych trefil ke Grantovu jezeru nebo do ohrady, a mít Pencroffovu loď, klidně bych se vydal na plavbu k ostrovu Tábor. Dobře se mi žije s lidmi, kteří – je to zvláštní a velkolepé – byli už před devadesáti lety v plné síle, a přece nezestárli ani o jeden den, a jejich ostrov, sotva ho sopečný výbuch rozmetá, znovu se noří z mořských vln, nabízeje statečným a důmyslným trosečníkům své poklady, zasuté v zemi a zakleté v rostlinstvo.
Ale ono to všechno není jen báseň. Takoví lidé, o jakých píše Verne a o nichž čtete v Podivuhodných cestách, opravdu jsou: čestní, stateční a pracovití. A proto se skoro všechno z toho, o čem Verne snil, co předvídal, uskutečnilo a v některých oborech lidským důmyslem bylo i předstiženo.
Kdykoli se octnu při četbě Vernových románů v kruhu jeho nesmrtelných hrdinů, říkám si v duchu s nimi:
Vše dokážeme z živlů vydobýt,
podmaníme si sopky, oheň, vody.
A z naší dovednosti budou žít
v budoucnu jednou celé lidské rody.
Až vy se s nimi setkáte, povězte jim:
Tak jako naši pradědečkové
my s vámi všechno prožíváme znovu.
Navždy náš Tajuplný ostrove,
našimi bratry jsou ti muži z kovu.
František Hrubín
