Jules Verne
překlad: Václav Netušil

TAJUPLNÝ OSTROV
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XI
NA VRCHOLU KUŽELE — VNITŘEK KRÁTERU — KOLEM DOKOLA MOŘE — ŽÁDNÁ ZEMĚ V DOHLEDU — POBŘEŽÍ Z PTAČÍ PERSPEKTIVY — VODOPIS A HOROPIS — JE OSTROV OBYDLEN? — KŘEST ZÁLIVŮ, ZÁTOK, MYSŮ, ŘEK ATD. — LINCOLNŮV OSTROV

Po půlhodině se Cyrus Smith vrátil s Harbertem do tábora. Inženýr společníkům stručně oznámil, že země, na kterou je náhoda zanesla, je ostrov a že se o tom ráno všichni přesvědčí. Pak se každý zařídil, jak nejlépe uměl, k nocování a všichni „ostrované“ na čedičové skále, ve výši 760 metrů nad mořem, v klidné noci vychutnávali hluboký spánek.

Nazítří, 30. března, po rychlé snídani, ke které byl pečený bažant, chtěl inženýr vystoupit na vrchol sopky, aby si pozorně prohlédl ostrov, který bude možná jejich doživotním vězením, a aby zjistil, leží-li daleko od pevniny a není-li při cestě lodí, plujících k různým souostrovím Tichého oceánu. Tentokrát stoupali nahoru všichni. Všichni chtěli vidět ostrov, na němž si teď budou muset opatřovat všechny životní prostředky.

Mohlo být asi sedm hodin, když pět trosečníků opustilo tábor. Nikdo z nich se nezdál znepokojen novou situací. Věřili jistě sami v sebe, nutno však doznat, že tato víra neměla u Cyruse Smithe stejný podklad jako u jeho společníků. Inženýr si důvěřoval, protože v sobě cítil schopnost vyrvat divoké přírodě vše, co budou k životu bezpodmínečně potřebovat. Jeho druhové se pak nebáli ničeho prostě proto, že s nimi byl Cyrus Smith. Tento rozdíl byl pochopitelný. Především Pencroff od příhody s ohněm nezoufal ani na okamžik, a nebyl by zoufal, ani kdyby se byl octl nahý na holé skále, ovšem s inženýrem.

„Nu co,“ řekl pohrdavě, „odešli jsme z Richmondu bez povolení úřadů. Byl by v tom tedy čert, abychom se jednou nedostali z místa, na kterém nás nikdo nezdržuje.“

Cyrus Smith šel stejnou cestou jako včera. Obešli kužel po kruhové rovině až k ústí obrovské průrvy. Počasí bylo nádherné. Slunce stoupalo a ozařovalo svými paprsky celý východní svah hory.

Překročili kráter. Cyrus Smith si ověřil, že byl takový, jaký se mu jevil v noci: rozsáhlá nálevka, rozšiřující se do výše tří set metrů nad plošinou. Odspodu průrvy stoupaly vzhůru dlouhé a široké proudy ztuhlé lávy, vyznačující cestu sopečnými horninami také směrem dolů až k vnějším údolím, brázdícím severní část ostrova.

Vnitřek kráteru, jehož sklon nepřesahoval třicet pět až čtyřicet stupňů, nekladl výstupu žádné obtíže a překážky. Spatřili zde stopy velmi staré lávy, která se patrně vylévala vrcholem kužele, dříve než se otevřel nový kráter postranní.

Hloubku jícnu sopky, spojujícího podzemní žhavé hnízdo s kráterem, nebylo možno odhadnout, protože se ztrácel v temnotách. O vyhasnutí sopky však nemohlo být pochyb.

Před osmou hodinou se Cyrus Smith a jeho společníci shromáždili na vrcholu kráteru, na kuželovitém hrbolu, který se vydouval nad severním svahem.

„Kolem dokola je moře!“ zvolali. Jejich rty nemohly zadržet slova, která z nich učinila ostrovany.

Opravdu: kolem nich se kruhem uzavírala (...)

(......)