Jules Verne
překlad: Václav Netušil

TAJUPLNÝ OSTROV
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XXII
PASTI — LIŠKY — PEKARI — ZMĚNA VĚTRU — SNĚHOVÉ BOUŘE — KOŠÍKÁŘI— NEJVĚTŠÍ ZIMNÍ MRAZY — KRYSTALIZACE JAVOROVÉHO CUKRU — TAJEMSTVÍ STUDNY — CHYSTANÉ PRŮZKUMY — OLOVĚNÁ KULKA

Mrazy trvaly až do 15. srpna, aniž však překročily dosud nejnižší teplotu. Za klidného počasí se mrazy snášely docela dobře, ale jakmile se zvedl vítr, trpěli nedostatečně odění kolonisté zimou. Pencroff jen litoval, že na ostrově není několik rodin medvědů, jejichž kožešiny by si vážil více než kůže tulení a liščí.

„Medvědi jsou moc dobře oblečení,“ prohlásil. „A toužím jen po jedné věci: vypůjčit si od nich na zimu teplý plášť, který nosí na těle.“

„Možná však, že by s tím medvědi nesouhlasili,“ smál se námořníkovi Nab. „Nejsou to svatí Martinové^[35], Pencroffe!“

„Dovedl bych je přinutit, Nabe,“ řekl na to samolibě Pencroff.

Tyto šelmy však na ostrově nežily, nebo se kolonistům aspoň neukazovaly.

Harbert, Pencroff a novinář se zabývali kladením pastí na planině Výhledu při okraji lesa. Námořník soudil, že každé zvíře bude dobré, ať už je hlodavec nebo masožravec. Prostě každé, které vleze do pasti, bude v Žulovém domě vděčně přijato.

Pasti byly docela jednoduché. Do země byly vyhloubeny jámy a překryty větvemi a listím. Na dno byla uložena návnada, jejíž vůně měla zvířata přilákat. To bylo vše. Jámy nebyly kopány náhodně, nýbrž na místech, která prozrazovala časté přecházení zvěře. Kolonisté denně pasti navštěvovali a už během prvních dnů chytili tři lišky, s kterými se poprvé setkali na pravém břehu řeky Díků.

„Ach, tady jsou jen lišky!“ naříkal Pencroff, když přinesl třetí úlovek. „Zvířata, která nejsou k ničemu.“

„Ba ne,“ odporoval mu Gedeon Spilett. „Jsou přece jen k něčemu dobrá.“

„K čemu?“

„Jako vnadidla na jiná zvířata.“

Novinář měl pravdu a do pastí bylo nadále líčeno maso chycených lišek.

Námořník vyráběl také ze sítinovitých rostlin oka, do kterých nachytal víc kořisti než do pastí. Zřídkakdy minul den, aby se v oku nenašel králík. Byli to sice stále jen králíci, ale Nab různými omáčkami zpestřoval jídelní lístek tak, že si kolonisté nestěžovali.

V druhém týdnu srpna však daly pasti kolonistům přece jen jinou zvěřinu než lišky. Byl to druh divokých prasat, která spatřili kolonisté u severní části jezera. Pencroff se nemusel ptát, hodí-li se k jídlu či nikoli. To bylo zřejmé už z toho, jak byla podobná americkým i evropským prasatům.

„Říkám ti však, Pencroffe, že to nejsou prasata!“ prohlašoval Harbert.

„Ale jdi, chlapče!“ řekl námořník, když vytahoval zvíře z jámy za malý přívěsek, který mu sloužil za ocas. „Jen mi nech mou víru, že jsou to prasata!“

„Proč?“

„Protože mi to dělá radost.“

„To máš prasata tak rád?“

„Nesmírně, chlapče! Především pro jejich kýty. Škoda jen, že nemají osm nohou místo čtyř. To bych je měl ještě raději.“

Pencroffovo prase byl pekari, který patří do téže čeledi jako naše prasata. Jeho znakem je tmavá barva. Neměl však ony kly, jaké mají naše divoká prasata. Pekari žije zpravidla v (...)

(......)