Jules Verne
překlad: Václav Netušil

TAJUPLNÝ OSTROV
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA IV
CESTOU K POBŘEŽÍ — NĚKOLIK OPIČÍCH TLUP — NOVÝ POTOK — PROČ V NĚM NESTOUPÁ PŘÍLIV — POBŘEŽNÍ LES — HADÍ POLOOSTROV — HARBERT ZÁVIDÍ GEDEONU SPILETTOVI — BAMBUSOVÁ KANONÁDA

V šest hodin ráno po krátké snídani se vydali kolonisté znovu na průzkum s úmyslem dostat se nejkratší cestou na západní pobřeží. Kolik času k tomu budou potřebovat? Cyrus Smith myslel, že dvě hodiny, ale to bude záležet na povaze překážek, které se jim postaví v cestu. Tato část lesa Divokého západu byla hustou směsicí stromů a podrostu, složenou ze všech možných rostlinných druhů. Museli počítat s nutným prosekáváním houštin a lián, s pochodem se sekerou v ruce, a možná že i s puškou, vzhledem ke zvířatům, která se v noci ozývala.

Přesné umístění tábora mohlo být určeno podle polohy Franklinovy hory. Protože sopka se zdvihala asi pět kilometrů na sever, stačilo jít přímočaře k severozápadu a musilo se dojít k západnímu pobřeží.

Když pečlivě zajistili člun, vyrazili kolonisté do lesa. Nab s Pencroffem nesli zásoby nejméně na dva dny. O lov se teď nemohli starat a inženýr také zakázal jakékoli střílení, aby předem neprozrazovali svůj pochod k pobřeží.

První rány sekerou dopadly do hustého lentiškového křoví nedaleko vodopádu. Cyrus Smith s kompasem v ruce určoval směr postupu.

V lese byly převážně stromy známé od jezera a z planiny Výhledu. Byly to Douglasovy jedle, kasuárovníky, gumovníky, blahovičníky, dračince, ibišky a cedry, většinou středních výšek, protože jejich hustota bránila vyššímu vzrůstu. Kolonisté mohli postupovat jen velmi pomalu v cestě, kterou si sami dělali a která se měla podle inženýrovy domněnky připojit na cestu podle Červeného potoka.

Od tábořiště postupovali kolonisté přes nízké hřbety tvořící hornatou část ostrova. Půda zde byla napohled suchá, ale nesmírně bujné rostlinstvo prozrazovalo hojné zásoby spodních vod, z nichž jistě pramení nějaký potok. Cyrus Smith si ovšem nepamatoval, že by byl z vrcholu sopky spatřil nějaký jiný tok kromě řeky Díků a Červeného potoka.

V prvních hodinách pochodu se setkali s tlupami opic, které byly nesmírně udiveny, když spatřily člověka, jehož vzhled byl pro ně novinkou. Gedeon Spilett se se smíchem ptal, zda se na ně opice nedívají jako na nějaké nepodařené příbuzné. A kolonisté jako pozemní chodci, zápolící zoufale s houštinami, museli v očích těchto silných a ve větvích lehce se pohybujících pružných zvířat vypadat uboze. Opic bylo hodně, ale naštěstí neprojevovaly žádné nepřátelství.

Pak spatřili kolonisté také několik divokých prasat, leskovců, klokanů a hlodavců. Pencroff měl pokaždé chuť poslat jim do těla kousek olova.

„Je doba hájení,“ říkal však. „Běžte si tedy, skákejte a létejte si v míru! Při návratu si spolu pohovoříme!“

V půl deváté byla cesta vedoucí přímo k severozápadu přerušena neznámým vodním tokem, širokým devět až deset metrů, jehož prudký proud se ve značně se svažujícím řečišti rozbíjel o četné balvany, mezi něž se vrhal s temným hukotem. Byl to hluboký a (...)

(......)